Informace, komunikace, média

a postavení nových humanitních oborů

 

 

Záměrně jsme vedle sebe uvedli tyto tři pojmy, jejichž postavení  v dnešní sociální vědě můžeme porovnat k  „novým“ měnám v kursovním zpravodajství.  Jejich funkce je totiž podobná „nestabilním“  a „novým“ měnám typu euro, neustále porovnávaným k starým a stabilním měnám (konceptům),  které  hýbou ekonomickým nebo, v našem případě, univerzitním trhem.  Jak uvidíme,  i přes jejich popularitu a novost, žádný z těchto konceptů nebo paradigmat se neubrání podobnému srovnávání, které má za následek devalvaci diskursů a navrácení se k starým problémům a diskursům.  Naším cílem je proto pečlivě prozkoumat, v jakých kontextech se tato slova objevují a jaký je jejich vzájemný vztah bez ohledu na staré diskursy.  Podobná analýza snad poslouží k dalším diskusím o postavení a  cílech informační vědy, která v současné době  splývá s komunikačními i mediálními studii. Na jedné straně se může zdát, že informační věda tímto supluje chybějící obory, jinak běžné na západních univerzitách, na druhé straně existují důvody, proč je tento lokální vývoj  pozitivní a podobná spolupráce nutná.

 

            Univerzální směřování nebo spíše uzurpaci diskursu sociálních věd je nejlépe vidět na konceptu informace, který se aplikuje na všechno, takže máme „informační dobu“, „informační společnost“, „informační ekonomii“, „informační dálnice“, „informační revoluci“ atd.. Adjektivum „informační“ se stalo  klíčem k pochopení všech sociálních  procesů, ať už je použito s negativními nebo pozitivními konotacemi. Problém jeho nadužívání spočívá v samotném významu slova „informace“ a „informační“,  které  může znamenat jak technologii, způsob přenášení informací (bez ohledu na sémantický pól podobných činností), tak obsah sdělení či informování  - jak  proces, tak  jeho výsledek nebo určitý stav.  Tato strukturální nejasnost v samém základu slova je historicky podmíněna. Slovo "informace" se začalo používat v polovině 20.století  s nástupem inteligentních strojů, kdy zároveň splynulo s  pojmy poznání a vědění, které odkazují k sémantickému  pólu činností lidského intelektu.  Původní koncept informace, který vycházel z kybernetiky, kognitivní vědy, teorií systému a  z informační vědy, ovšem  k  žádnému  sémantickému pólu nebo obsahu neodkazuje a označuje pouze procesy (ať už je to metaforický „proud“ impulsů, přenos signálů  nebo podobně). Zaměňování konceptu informace a staršího konceptu vědění, čili otázek epistemologických s otázkami ekonomickými nebo technologickými,  se ovšem ujalo, a toto míchání diskursů pak na jedné straně vede ke kritikám typu „informace je něco povrchního, odlidštělého a nemůže obsáhnout vědění, které je hlubší, univerzálnější a věčné“, na druhé straně pak k nekritické snaze vyřešit tradiční filosofické otázky, např. vědění nebo lidského vědomí pomocí těchto nových pojmů.  Důsledkem míchání diskursů jsou v obou případech jen zbytečné a neřešitelné otázky po vztahu umělé a lidské inteligence, které zatemňují skutečnost, že pojem informace nevznikl jako odpověď na staré otázky, ale jako odpověď na naprosto novou technologii a historickou situaci. Mnohem důležitější než zkoumat vztah informace k vědění nebo vědomí, je postavit tento pojem v kontextu konceptů médií a  komunikace,   které  jsou  mu historicky i strukturálně blízké.  Dnešní nové humanitní vědy, ať už jsou to mediální studia, komunikační studia nebo informační věda, by se proto měly zabývat spíše svým vzájemným vztahem, reflektovat a zkoumat dnešní dobu z hlediska  nových možností a slovníků,  než se jako doposud  utápět v resentimentech a křísit staré  slovníky a problémy, mezi které patří většina etických, epistemologických a ekologických otázek.  Podobné otázky se totiž příliš často opírají o starou terminologii,  kterou přisuzují univerzální platnost. Proto se pak  stane, že   otázka vztahu vědění a informace naprosto ignoruje skutečnost,  že se proces přenášení informací v  průběhu tohoto století stal mnohem důležitější než jeho „věcný“ korelát (co se tím přenáší). Nejedná se přitom o jakýsi metafyzický proces, ale o ekonomické a technologické faktory, které  žádný  epistemologický diskurs o povaze nebo  smyslu vědění či poznání nemůže obsáhnout. V kontextu ekonomického a technologického vývoje v tomto století došlo k přenesení  důrazu od otázek po referenčnosti, transcendentnímu původu nebo povaze poznání,  ke konkrétním  projektům,  které mají za úkol reprezentovat stále se měnící vědění. Podobné technologie neřeší,  jaký je správný způsob reprezentace již dané skutečnosti (ať už je to Bůh, světový řád apod.), ale snaží se sbírat a distribuovat nepřeberné množství stále vznikajících informací.  Jednoduše můžeme tento historický vývoj shrnout tak, že dnešní společnost si žádá spíše než kněze či zasvěcence,  kteří mají jakési zvláštní vědění, posly a sbírače  informací z tohoto světa. Cílem proto není ztělesnit dokonalou, spravedlivou, svobodnou  společnost, příprava na druhý návrat Krista, apod.,  ale  vybudovat technologickou infrastrukturu,  vyměňovat informační produkty a technologie, případně ještě odbornější, ekonomické nebo technologické úkoly, které jsou naprosto neutrální vzhledem k starým diskursům o  dobru nebo božím záměru.  V případě, že se podobné tvrzení zdá příliš radikální, stačí se účastnit jakékoli schůzky odborníků na telekomunikace, genetiku nebo kteroukoli jinou vědu, a položit podobnou otázku po dobru, spravedlnosti nebo lidské svobodě.  V lepším případě Vás odkážou na oddělení vztahů k veřejnosti, kde se podobná slova mohou použít k vylepšení public image, v horším případě Vás právem prohlásí za šílence.  Zkuste si představit i opačný příklad, kdy někdo vystoupí v církevním synodu ve středověku  s dotazem na efektivnost dobových komunikačních technologií, případně navrhne mobilní telefon. Míchání diskursů je nebezpečnou rétorickou strategií, která ve většině případů neslouží k nastolení diskuse, ale k zničení slovníku a hodnot druhé strany. Diskurs o smyslu lidského života, společnosti  apod. proto  ignoruje  až ničí procesuální a konkrétní charakter otázek a cílů, které souvisí s rozvojem a rozšířením informačních technologií nebo s   ekonomickými aktivitami soustředěnými na sbírání a distribuci informací.  Opačný příklad  použití nového diskursu na staré otázky je také ilustrativní:  problém lidské mysli nemůže vysvětlit binární logika počítačů, jako i přenos signálů nevysvětluje komunikaci mezi lidmi. Podobné pokusy mohou v lepším případě sloužit jako metafory, v horším případě se jedná o špatný překlad z jednoho jazyka (diskursu) do jiného, přičemž jsou tyto jazyky nejen geograficky,  ale i časově vzdálené. Nikdo se přece nesnaží přeložit současné technické a vědecké texty do středověké latiny, takže  není důvod si myslet, že středověká a starověká slova mohou vyřešit nebo vůbec formulovat dnešní problémy (problém genetiky a Boha je nejlepším příkladem podobného nesmyslu). Jaký bude vliv nových informačních technologií a biotechnologií na společnost a lidstvo nikdo nemůže vědět dokud je nezačneme užívat, proto jsou  podobné diskuse bezpředmětné. 

Problém míchání diskursů se informační vědy týká právě kvůli zmíněnému rozporu mezi pojmem informace a novověkým pojmem vědění. Zatímco informace je fragmentární a konkrétní, vědění je koherentní a univerzální, zatímco informace je časově určená až efemérní, vědění je trvalé až věčné, takže se nám zde stále vrací  rozdíl mezi procesem a stavem. Tento rozdíl je nutné interpretovat jako rozdíl mezi společností, která je postavená na vědě (čili stále problematizuje dřívější výklady a hledá výklady nové) a společností, která upřednostňuje trvalé a věčné pravdy vázané na zjevení, tradici nebo jinak zprostředkovaná transcendentní jsoucna. Pojem informace se z tohoto hlediska jeví jako příklad emancipace ze starého diskursu, a tuto emancipaci je třeba zdůrazňovat jako nejdůležitější zásluhu pojmu informace, protože znamená zbavení se humanistického a novověkého balastu. Tento technický a formální pojem  naprosto odmítá rozdělení přírodní – umělé, člověk – stroj, a řeší problém regulace a organizace systému, jejich kontroly a komunikace (informační věda Clauda Shannona, kybernetika  Norberta Wieinera,  systémová teorie, kognitivní věda). Informace je navíc pojem, který je možné dokonce matematizovat v podobě bitů, zároveň je to  pojem interdisciplinární, který ovlivnil velký počet věd od matematiky, informatiky  po biologii a ekonomii.  Z těchto všech důvodů přináší něco heterogenního vzhledem k starým slovníkům-systémům, je to nový způsob popisu světa, který se velmi zásadně změnil. Samotný pojem informace, z tohoto hlediska, nemůže být věčný, a musíme být připraveni přijímat stále novou terminologii, která vzniká spolu s novými technologiemi (což je případ pojmů hypertext, multimedia atd.). Podobnou tendenci k nové terminologii můžeme ukázat např. v teoriích o informační společnosti. 

Sociální, kulturní, politické a ekonomické instituce jsou často definovány podle charakteru sdílených informací. Podobný popis ovšem vůbec není jednotný, a můžeme  pozorovat jistý odklon od teorií „informační společnosti“, které jen popisují místo informací v současné společnosti nebo v institucích,  k mnohem radikálnějším teoriím  E-topie (od slova utopie a populární předpony e-). Teorie  „informační společnosti“  můžeme obecně rozdělit na dva typy, podle toho, zda informaci chápou jako redukci nejistoty v systému  nebo jako komoditu. První typ teorií většinou popisuje informaci jako zásadní zdroj všech ekonomických a sociálních výměn, čili snaží se určit její místo v pohybech trhu a jiných společenských procesech. Informace jsou proto zásadním prvkem budování trhu a fungování společnosti, protože redukují nejistotu a chaos a přinášejí  více kontroly a organizace do  systémů.  Druhý typ teorií  informační společnosti zdůrazňuje, že informace je nejdůležitější komoditou v současné době a že informační produkty a práce stále více vyměňují  starší industrialní formy. Tento druhý typ teorií je také bližší E-topickým představám o společnosti (W. Mitchell, D.Rushoff). Zatímco většina teorií informační společnosti se spokojí se zjištěním, že nové informační technologie zrychlují a zlepšují dosavadní praxi v různých institucích,  E-topie  predikují společnost a instituce zcela proměněné informačními technologiemi, kde  informační sítě  zásadním způsobem promění městskou infrastrukturu, přinesou decentralizaci a fragmentarizaci všech lidských činností. Digitální svět tak bude nejen reprezentovat fyzický svět pomocí různých virtualizací, ale přímo změní jeho podobu, což platí již v dnešní době, protože na  fyzických produktech je dnes mnohem důležitější jejich  know-how, designe a další intelektuální produkty než jeho materiální hodnota a podoba.  E-topie se zabývají právě  tímto zmizením rozdílů mezi světem a sítí, možností absolutního spojení infomasy a biomasy.

Potřeba hledat nové pojmy a všímat si technologického a vědeckého vývoje  není doménou jen nových humanitních oborů, ale vždy určovala vývoj sociálních a humanitních věd.  Změny vědeckých paradigmat  a nové technologie měly vždy za následek nové metafory a modely v humanitních vědách. Jenom za poslední dvě století, po zbavení se  metafyzického a náboženského modelu, dochází k  přijetí mechanického (ovlivněném Newtonovskou fyzikou), organického (ovlivněném evolucionismem),  a pak kybernetického a lingvistického modelu v tomto století. Tento vývoj znamenal postupné zbavení se humanistických asumpcí, které jsou většinou normativní (říkají jak věci mají být). Místo normativních pojmů nastoupily pojmy procesuální, které jsou inspirovány vědou, a proto jsou v mnohem větší míře konkrétní a zároveň pragmatické. Tento vývoj ovšem neznamá potvrzení naivních technokratických představ o ovládnutí společenských procesů vědou a technologií, právě naopak,  samotná věda a technologie se v posledním století značně „socializovaly“ (ve smyslu „společenské“). Technologické a vědecké revoluce již nejsou jenom událostmi v laboratořích,  velkou roli zde hrají marketing,  média,  a také samotní uživatelé, kteří často daný objev použijí nečekaným způsobem.

Podobný problém, jaký řeší teorie informace vzhledem ke konceptu vědění, se také objevuje v mediálních studiích vzhledem k teoriím komunikace. Média nejsou jenom extenzí lidského hlasu a „přímé komunikace“, právě naopak, komunikace mezi lidmi se díky médiím zásadně změnila a tyto změny zasahují celou společnost. Podobné změny již nemůžeme vysvětlit jen na základě konceptu komunikace, ale musíme brát v úvahu multimediální charakter médií a také populární kulturu, která je jejich  nedílnou součástí. Některé problémy mediálních studií a informační vědy se podobají, například je to problém dehumanizace způsobené technologií, který je strukturálně podobný problému pasivity nebo aktivity diváka vzhledem k médiím.

 

Informační věda by  měla udržovat tradici hledání nových koncepčních rámců, které otevírají zajímavé problémy a neřeší staré otázky. Proto se má udržovat vztah k novým technologiím ve všech podobách, které nabízejí materiál pro nové diskursy.  Informační věda podobně jako mediální studia  je místem provokace pro staré diskursy, které se snaží zdiskreditovat  nové věci. Proto mají  bránit technooptimismus nikoli jako životního řešení, ale jako zajímavý experiment, který   neslibuje uskutečnění starých cílů, ale novou zkušenost. Neznamená to ovšem zničení starých diskursů ani jejich odmítnutí, ale umírněnou pozici technologického determinismu.

 

Denisa Kera, 2000

 

Použitá literatura:

 

Robert K.Avery, David Eason (Eds). (1991). Critical Perspectives on Media  and Society, New York: The Guilford Press.

David Sholle (1999).  What is Information? The Flow of Bits and the Control of Chaos, http://media-in-transition.mit.edu/articles/sholle.html

Majid Tehraninan (1990).Communicattion, peace, and development: a communitarian perspective. In F.Korzenny and S.Ting-Toomey  (Eds.), Communicating for peace, California: Sage.

William Mitchell. From Here to E-topia.. The Atlantic Unbound (13.1.2000),

http://wwww.theatlantic.com/unbound/digicult/mitchell.htm

Lisa Gitelman (1999). How Users Define New Media: A History of the Amusement Phonograph, http://media-in-transition.mit.edu/articles/gitelman.html