Závěrečná zpráva grantu 230/1999/B-BIO/PřF

Název projektu:Karyologická, biochemická a morfologická charakteristika středoevropských populací myšice malooké, Apodemus microps s. lato
Hlavní řešitel:Mgr. Petra Nová
Spoluřešitelé: RNDr. Vladimír Vohralík; Mgr. Jitka Lazarová
Období řešení:1999-2001
Celková dotace:206 tis. Kč

Souhrn výsledků

1. Pomocí diferenciálního barvení chromozómů ( G-, C-, AgNOR-proužky) byl charakterizován karyotyp myšice malooké (Apodemus microps) a myšice alpské (A. alpicola) v oblasti střední Evropy a Alp. Mezi oběma druhy byly zjištěny výrazné rozdíly v obsahu a rozložení  konstitutivního heterochromatinu u autozómů a pohlavních chromozómů a v počtu a rozložení nukleolárních organizátorů jadérka (NOR). Rozdíly v rozložení  konstitutivního heterochromatinu a nukleolárních organizátorů jadérka byly nalezeny také při porovnání s dalšími studovanými druhy myšic Apodemus sylvaticus a A. flavicollis.

2. Byla objevena rozsáhlá variabilita v množství heterochromatinu u pohlavních chromozómů myšice křovinné (Apodemus sylvaticus). Pro studium karyotypů bylo použito G-a C-barvení a barvení pomocí DAPI. Variabilita v množství chromatinu vede u některých jedinců ke vzniku extrémně velkých (tzv. gigantických) pohlavních chromozómů. U některých studovaných jedinců byl Y chromozóm dokonce největším chromozómem  z celé diploidní sady. Odlišné varianty chromozómů X a Y byly nalezeny nejen v různých populacích, ale současně i v rámci jedné populace. Popsaná variabilita je tedy pravděpodobně určitým druhem populačního polymorfismu a ze zjištěných rozdílů nelze vyvozovat taxonomické závěry.

3. Byla hodnocena genetická variabilita populací myšice malooké (Apodemus microps) na území České a Slovenské republiky pomocí proteinové elektroforézy 26 genových lokusů. Celkem 20 lokusů bylo monomorfních se stejnou fixovanou alelou ve všech třech populačních vzorcích, 6 lokusů bylo polymorfních (G3pdh, 6-Pgdh, a-Gpdh, Me-1, Pep-2, Ak). Ve sledovaných populacích byla zjištěna poměrně nízká hodnota heterozygotnosti (He = 0,023-0,024). Vypočítaná hodnota genetické vzdálenosti je nejnižší mezi populací východoslovenskou  a populací v severozápadních Čechách (D = 0,009) a naopak mnohem vyšší mezi populací jihomoravskou a oběma předchozími (D = 0,061 a 0,048). Objasnění skutečných vztahů sledovaných populací však bude vyžadovat další podrobnější studium.

4. V rámci studia fauny drobných savců ČR prováděného metodou rozboru vývržků  sov shromážděných v letech 1974 - 1981 bylo zmapováno rozšíření izolované populace myšice malooké (Apodemus microps) v okolí  Žatce v severozápadních Čechách. Její výskyt byl zjištěn na 25 lokalitách vymezujících areál o rozloze přibližně 25 x 20 km. Jedná se o nejzápadnější  známou populaci A.microps, její vzdálenost od nejbližších populací tohoto druhu v jihozápadním Polsku a na jižní Moravě je cca 190 a 230 km. Pomocí univariátní i multivariátní analýzy jednoho lebečního a tří  zubních rozměrů  bylo zjištěno, že studovaná populace se výrazně odlišuje od konspecifických populací z jižní Moravy,  jižního a východního Slovenska. Izolovaná česká populace má podstatně menší stoličky, zatímco délka foramen incisivum v patrové části lebky je větší.  Příčiny zjištěných rozdílů jsou nejasné, může se jednat o reliktní populaci nebo o důsledek efektu zakladatele, genetického driftu či kompetičního tlaku.