Závěrečná zpráva grantu 008/2003/C/1.LF

Název projektu:	Vliv glukokortikoidů na intratekální imunitní odpověď u infekční meningitidy
Hlavní řešitel:	MUDr. Ondřej Beran
Spoluřešitelé:	MUDr. Michal Holub, Ph.D.; Mgr. Daniela Holečková; MUDr. Olga Džupová
Období řešení:	2003-2003
Celková dotace:	300 tis. Kč

Souhrn výsledků

     Hlavním záměrem této grantové studie bylo objasnění některých mechanismů obranné reakce organismu proti bakteriálním a virovým patogenům v CNS při infekční meningitidě a posouzení vlivu glukokortikoidů na parametry imunitní odpovědi u tohoto závažného onemocnění. Do studie bylo zařazeno 50 pacientů, kteří byli hospitalizováni na Infekční klinice FN Na Bulovce. Z tohoto počtu bylo 20 pacientů s bakteriální meningitidou a u 30 pacientů byla diagnostikována aseptická meningitida virové či boreliové etiologie. Od všech pacientů byly zpracovány a analyzovány vzorky mozkomíšního moku a periferní krve, v nichž byly sledovány parametry imunitní a endokrinní odpovědi a jejich vztah ke klinickému průběhu onemocnění.
   U bakteriální meningitidy se podařila prokázat důležitá role aktivovaných makrofágů, které příznivě ovlivňovaly imunitní odpověď v subarachnoideálním prostoru. Zároveň tyto výsledky naznačily, že by mohl být tento parametr využit jako prognostický ukazatel bakteriální meningitidy. Dále byly v naší studii zaznamenány vysoké koncentrace zánětlivých cytokinů v mozkomíšním moku, zejména IL-6, IL-8 a IL-10. Tento vzestup byl asociován také s elevovanou intrathekální hladinou kortisolu, jejíž zvýšení rovněž korelovalo s těžším průběhem bakteriální meningitidy. Zda toto pozorování souvisí s nespecifickou stresovou reakcí organismu při těžké bakteriální infekci, nebo je tato vysoká koncentrace kortisolu odrazem protizánětlivé odpovědi v CNS, není zatím jasné. Pro druhou variantu nicméně svědčí obdobná korelace u IL-10, který je charakteristický svým imunosupresivním působením. V in vitro experimentech bylo zaznamenáno zvýšení exprese Toll-like receptoru 2 spojené se sníženou cytokinovou expresí na aktivovaných makrofázích působením glukokortikoidů.
    U aseptické meningitidy byly zjištěny zajímavé rozdíly v zastoupení jednotlivých lymfocytárních subpopulací, zejména CD4+T-lymfocytů a B-lymfocytů, mezi virovou meningitidou a neuroboreliózou. Tyto výsledky rovněž naznačují význam stanovení lymfocytárních subpopulací v mozkomíšním moku v etiologické diagnostice aseptické meningitidy. Naše sledování také podporují důležitý význam regulačních T lymfocytů v mechanismech adaptivní imunitní odpovědi v CNS. Podobně jako u bakteriální meningitidy byly dokumentovány zvýšené koncentrace zánětlivých cytokinů v subarachnoideálním prostoru. Co se týče koncentrace kortisolu v likvoru, byla pozorována její pozitivní korelace s hladinou proteinu nezávisle na etiologii aseptické meningitidy. Tento fakt by mohl odrážet porušení hemato-encefalické bariéry a zvýšený průnik kortisolu z krve do CNS. Rovněž je naznačeno, že by tento parametr mohl do jisté míry sloužit jako ukazatel míry zánětlivého postižení v CNS při aseptické meningitidě.
    Signifikantně nižší koncentrace důležitých prozánětlivých cytokinů - IL-6 a IL-8 a rovněž i kortisolu v likvoru zjištěné u virové meningitidy oproti meningitidě bakteriální rovněž naznačují možnost jejich využití v diferenciální diagnostice neuroinfekcí. Zjištění zvýšených hodnot kortisolu v likvoru u bakteriální i aseptické meningitidy je také zajímavé vzhledem k rutinně používané antiedematózní i protizánětlivé terapii kortikosteroidy u většiny těžších průběhů neuroinfekcí.