V souladu s harmonogramem předloženým jako součást předchozí průběžné zprávy za rok 2002 probíhalo řešení projektu v roce 2003 tak, jak je shrnuto v nížeuvedeném textu:
Během roku 2003 proběhl další odběr vzorků z proximálního i distálního konce lidské vena saphena magna, a to jak z kadaverózního materiálu na Ústavu patologie 3. LF UK a FNKV (po domluvě s primářem B. Sosnou) v Praze, tak peroperačně na kardiochirurgickém oddělení Krajské nemocnice České Budějovice (po domluvě s primářem M. Šetinou) u pacientů operovaných pro aorto-koronární bypass. Vzorky z kadaverózního materiálu byly nakonec vyhodnoceny jako nejvhodnější pro nástřiky tuší přes arteria femoralis, následnou fixaci v roztoku formaldehydu, disekci pod preparační lupou a konečné histologické zpracování třemi druhy barvení (hematoxylin-eosin, Weigertovo barvení na elastiku a histochemická procedura na barvení Faktorem VIII) a prohlížení ve světelném mikroskopu, zatímco vozrky získané peroperačně byly uloženy do fyziologického roztoku s heparinem a předány rakouským kolegům ze Salzburgu (Prof. A. Lametschwandtner a Prof. B. Minnich), kteří provedli nástřik komerčně vyráběným Mercoxem po kanylaci povrchových přívodních cév (pro nevýhodu zdlouhavé přípravy a nespolehlivých výsledků jsme původně plánovaný levnější methylmetakrylát nepoužili) . Po jejich zpracování byly opakovaně prohlíženy a zpracovávány v elektronovém řádkovacím mikroskopu. Celkem byly odebrány vzorky z 8 kadaverů (8 mužů, věk 37 – 78 let, 24 – 36 hodin post mortem) a z 13 intravitálně získaných štěpů (4 ženy, 9 muži, věk 60 – 80 let).
Mezi prvními výsledky byl makroskopický popis získaný pod preparační lupou. Vyživující cévy (tepny i žíly) dosahují ke stěně vena saphena magna po kolmém, případně šikmém průběhu, aby se pak v adventitii orientovali podélně. Interval vzdálenosti těchto přívodních kmenů je asi 1,5 cm. Z poměrně řídké povrchové sítě pokračují cévy kolmo do hloubky, do tunica media. Zde se opět kolmo, tedy podélně se svalovinou, rozbíhají a rozvětvují a vytvářejí bohatou kapilární síť, obemykající zhusta buňky hladké svaloviny ve formě ok. Ve stěně tunica media, průměrně 250 – 1000 µm silné, kapiláry, vytvářejíce podélné anasomózy, dosahují přibližně do dvou třetin její hloubky, tedy asi 150-200 µm od lumina. Zbytek stěny tunica media a intima jsou pak živeny difúzí z nitra cévy. U některých preparátů dosahovaly kapiláry až do vzdálenosti 70 µm od lumina. U těchto však chyběla tak častá fleboskleróza, zastižená námi ve většině vzorků, která je zřejmě příčinou rozšířené avaskulární zóny žilní stěny.
Výsledky získané touto kvalitativní studií byly předneseny na 1. společném sjezdu asociací evropských a amerických klinických anatomů (EACA a AACA) ve Štýrském Hradci (Rakousko), na 6. mnohonárodním kongresu pro mikroskopii v Pule (Chorvatsko) a na domácích fórech (40. sjezd České a Slovenské anatomické společnosti v Hradci Králové a 8. chirurgické dny v Pelhřimově). Do tisku jsou připraveny 3 články, jejichž revidovanou verzi přikládáme jako součást přílohy. Součástí přílohy je i abstrakt ze sborníku sjezdu EACA v Grazu, ČAS a SAS v Hradci Králové i z Puly.