Závěrečná zpráva grantu 072/2001/C/3.LF

Název projektu:Neurobiologické mechanizmy závislostí na látkách tlumících CNS - studie mikrodialýzou a behaviorální.
Hlavní řešitel:MUDr. Martin Votava, PhD.
Spoluřešitelé: PharmDr. Magdaléna Šustková (Fišerová), CSc.; Ing. Jaroslava Vávrová; Blanka Mairychová; Eva Šulcová; MUDr. Tomáš Páleníček
Období řešení:2001-2003
Celková dotace:442 tis. Kč

Souhrn výsledků

Tento projekt byl zaměřen na výzkum mechanismů rozvoje a udržení závislosti na látkách tlumivých. Konkrétně jsme se zaměřili na benzodiazepiny (alprazolam), etanol a opiáty (morfinu). Použili jsme dosud málo rozšířenou metodu mikrodialýzy u volně se pohybujících myších samců, v kombinaci s pozorováním změn v chování zvířat. Další metodou byl  behaviorální „test sociální interakce“ a automatizovaný test sledování základní lokomotorické aktivity u myší.
Při výzkumu  alkoholové závislosti jsme na dostatečném počtu zvířat ověřili, že myší samci - izoláti (izolace po dobu 3 týdnů), kteří se v následné sociální interakci se skupinově ustájenou myší, chovali přátelsky nebo neutrálně, tedy sociabilně, mají výrazně vyšší bazální hladiny GABA v mPFC, než agresivně nebo plaše reagující myši. A naopak ti myší samci, kteří v dané interakci reagovali nepřiměřeně, tedy výrazně plaše nebo naopak agresivně, měli významně nižší bazální hladiny GABA v mPFC, než myši sociabilní. Toto zjištění považujeme za velmi zajímavé a významné, neboť zvýšené hladiny GABA v mPFC u nekonfliktních, sociabilních jedinců ve srovnání s agresivními či plachými nebyly dosud ve světě popsány. Výsledky byly publikovány v časopise Psychopharmacology a tato publikace byla oceněna ČNPS jako nejlepší experimentální práce roku 2003.
V další části projektu jsme sledovali biochemické změny v mPFC myších izolátů během sociálního stresu a po aplikaci etanolu (0,8 g/kg p.o.). Během celé studie jsme prováděli mikrodialýzu mPFC a současně sledovali chování zvířat. Hladiny všech 3 sledovaných  neuromediátorů se během sociálního stresu i po aplikaci ethanolu měnily nesystematicky a nevýznamně.
Ve výzkumu benzodiazepinové závislosti jsme dokončili pilotní studii – sledovali jsme změny hladin acetylcholinu v nucleus accumbens (NAc) u potkanů (mikrodialýzou in vivo) během akutní aplikace alprazolamu a následného podání flumazenilu. Akutně podaný benzodiazepin alprazolam ovlivňoval hladiny acetylcholinu v NAc, a stejně tak i následná aplikace flumazenilu byla v této oblasti bez odezvy.
Ve výzkumu opiátové závislosti jsem zjistili, že alprazolam podaný preventivně během rozvoje senzitizace (opakovaně, současně s morfinem), snižoval indukci senzitizace navozené morfinem (snižoval nárůst lokomoce po provokační dávce). Alprazolam podaný až současně s provokační dávkou morfinu neměl významný vliv na projevy senzitizace. V další části projektu jsme se soustředily na projevy sensitizace po podání morfinu v modelu sociálního konfliktu. Morfin signifikantně snižoval frekvenci agresivních, lokomočních a sociabilních prvků chování po akutní i provokující dávce. Naopak akutní podání morfinu zvýšilo počet a trvání plachých prvků chování (obran, útěků a střehů) a tento vzestup byl ještě dále signifikantně zvýšen po podání provokující dávky morfinu. Akutní i provokující dávka morfinu dále signifikantně zvyšovaly průměrné trvání prvku chůze a tento jev nebyl ovlivněn sensitizací. Zvýšení plachosti po provokující dávce morfinu (u senzitizovaných myší) je jediným a překvapivým projevem sensitizace na morfin. Morfin prodlužoval průměrné trvání prvku chůze, což je další překvapivý poznatek, protože průměrné trvání prvků chování je jev velmi stabilní a rezistentní na farmakologické ovlivnění. Po podání morfinu nebylo zatím popsáno.