Závěrečná zpráva grantu 225/2001/B-GEO/PřF

Název projektu:	Mechanismy řídící sedimentaci aluviálních sedimentů svrchního karbonu kladensko-rakovnické a plzeňské pánve.
Hlavní řešitel:	RNDr. Stanislav Opluštil, Ph.D.
Spoluřešitelé:	Mgr. Karel Martínek; Bs Zuzana Tasáryová; Bc. Tomáš Třasoň; Bs Eva Šiftancová
Období řešení:	2001-2003
Celková dotace:	227 tis. Kč

Souhrn výsledků

Faciální a architekturní analýza fluviálních sedimentů výchozových partií kladenského souvrství v plzeňské (loc. Račice – svrchní část nýřanských vrstev) a kladensko-rakovnické pánvi (loc. Lobeč, Hostibejk a Pecínov – spodní část nýřanských vrstev; loc. Stradonice – radnické vrstvy) umožnila blíže charakterizovat jejich sedimentární systémy.
Sedimentární záznam fluviálního systému odkrytý v defilé u Radčic u Plzně je značně monotónní, charakteristický převahou stř.-hrubozrnných pískovců, často s kolísající příměsí valounů. Nejčastější strukturou je šikmé, převážně korytovité zvrstvení. Místy se objevují nízkoúhlé akreční plochy (šikmá či poproudová akrece). Z hlediska architekturní analýzy převažují prvky s výrazným erozním reliéfem (dm – 2 m) s polyfázovou výplní interpretované jako amalgamovaná koryta řek s nízkou sinuositou, nestabilními břehy a značnou laterální migrací. Změny zrnitosti je možné sledovat pouze laterálně v rámci výplně jednotlivých koryt v závislosti na rozdílných hydrodynamických podmínkách v různých částech koryta. Stálost těchto podmínek v čase ukazuje na systém se stabilním průtokem svědčícím o humidním klimatu. Nelze však vyloučit mírné sezónní výkyvy projevující se rozdílem srážek, pro něž by svědčil výskyt reziduálních štěrků na bázi výraznějších erozních ploch. Paleoproudové indikátory ukazují převládající směr k VSV, který je přibližně paralelní s původním okrajem pánve.
Ve výchozech nýřanských vrstev u Pecínova a Kralup nad Vltavou jsou fluviální sedimenty faciálně pestřejší, místy s výrazným podílem slepenců s podpůrnou strukturou valounů. Architekturní prvky jsou podobné jako na lokalitě Radčice. Sedimenty jsou plochami 4. řádu (sensu Miall 1995) rozděleny do 4 – 7 metrů mocných úseků v nichž lze pozorovat zjemňování do nadloží. Ve svrchní části úseků jsou místy zachovány erozní relikty jemnozrnných (jemnozrnné pískovce s čeřinami a kalovce obsahující vzácně přeplavenou floru) výplní opuštěných částí koryt. Paleoproudové indikátory ukazují na převládající s. – sv. směr říčních toků interpretovaných jako divočící řeky. Prostředí mělo charakter divočící plošiny s relativně mělkými a širokými koryty. Fluviální systém charakterizovala celkově vysoká avšak v čase kolísající energie. Nejvyšší hodnotu měla na počátku sedimentace nýřanských vrstev (převaha štěrkového materiálu).
Fluviální sedimenty na lokalitě Stradonice reprezentují převážně polymiktní hrubozrnné slepence s podpůrnou struktutou klastů, ev. matrix, s četnými zuhelnatělými kmeny a nízkoúhlým šikmým zvrstvením, ev. masívní. Předběžně jsou sedimenty interpretavány (práce na lokalitě dosud pokračují) jako uloženiny divočících říčních toků s vysokou energií (relativně vysoký spád) stékajícího po povrchu aluviálních vějířů. Ty se vytvářely na úpatí paleoúdolí odvodňující jižně položené zdrojové oblasti (Barrandian, středočeský pluton) směrem k severu do východní části kladensko-rakovnické pánve.