Středověká iluminace
PROJEKT "PROSOPOGRAFIE PRAŽSKÉ PRÁVNICKÉ UNIVERZITY
V LETECH 1372-1419"
 
  O projektu
  Základní pojmy
  Výsledky
Poláci
Češi
Bavoři
Sasové
Srovnání
  Kontakt
 

VÝSLEDKY PROSOPOGRAFICKÉHO VÝZKUMU

POLSKÝ UNIVERZITNÍ NÁROD

(Zpracovala Jana Borovičková)




V letech 1372 až 1414 bylo do matriky pražské právnické univerzity zapsáno celkem 925 příslušníků polského univerzitního národa, tedy zhruba 35% z celkového počtu 3541 imatrikulovaných právníků. Dva intitulovaní se nechali do matriky zapsat dokonce dvakrát: Nicolaus Czygeler de Dresden v letech 1388 a 1397 [1] a Johannes Tannenberg de Thoren v letech 1402 a 1405.[2]

Frekvenci návštěvnosti pražské právnické univerzity studenty polského univerzitního národa po jednotlivých letech ukazuje graf č.1. Hned v prvním roce bylo intitulováno přes čtyřicet posluchačů polského univerzitního národa, poté můžeme vysledovat postupný mírný pokles počtu zapsaných až k roku 1380, kdy se k polskému univerzitnímu národu přihlásilo pouze 10 imatrikulovaných. Od roku 1381 zaznamenáváme opět nárůst návštěvnosti až do roku 1389, který je zároveň rokem s maximálním počtem šedesáti zapsaných studentů. V dalších letech má křivka návštěvnosti znovu převážně klesající tendenci až k jednomu, dvěma zapsaným studentům v posledních letech existence pražské právnické univerzity. Obecně lze říci, že téměř 60% všech posluchačů polského univerzitního národa bylo imatrikulováno v prvních dvou desetiletích existence pražské právnické univerzity, přičemž jen v letech 1380-1390 se zapsalo 35% z nich. Naopak v posledním desetiletí 1410-1419 se intitulovala pouhá dvě procenta všech posluchačů hlásících se k polskému univerzitnímu národu.

S poměrně vysokým počtem imatrikulovaných hned v prvním roce existence nové univerzitní korporace se běžně setkáváme na většině evropských středověkých vysokých škol. Přestože můžeme jednoznačně potvrdit vrchol návštěvnosti pražské právnické univerzity na konci 80. let 14. století a její následnou výrazně klesající tendenci, bezprostřední vztah mezi vznikem univerzit v Krakově (1364), Vídni (1365), Heidelberku (1385) a Kolíně nad Rýnem (1388) k poklesu frekvence studentů polského univerzitního národa nelze uspokojivě prokázat. Praha si mezi novými středoevropskými univerzitami zřejmě nadále zachovávala dominantní postavení. Předpokládat můžeme i jistý časový posun mezi založením nových universitas a plným rozběhem jejich činnosti. Pokles počtů posluchačů polského univerzitního národa po roce 1408 je jedním z již výše zmiňovaných důsledků vydání Kutnohorského dekretu s ním souvisejícím postupným zanikáním juristické univerzity vůbec.Zpět na obsah


Graf Frekvence návštěvnosti





Z celkového počtu 925 imatrikulovaných polského univerzitního národa udalo v matrice lokalitu původu uvozenou latinskou předložkou de, popř. ab nebo in 628 osob (68%). Dále existuje mezi zapsanými "Poláky" skupina 106 osob (11%), u kterých je možno vysledovat lokalitu původu jako součást příjmení - není uvozena předložkou pro lokalitu (jako např. Johannes Torgaw).

U osmnácti intitulovaných známe místo původu studenta odjinud než z imatrikulačního zápisu. Sedm míst původu najdeme dodatečně v juristické matrice, na místě zápisu získaných akademického hodností,[3] Cristanus Aroldishuzen [4] uvedl místo původu, až když sám zapisoval nově přišlé studenty jako rektor, u ostatních byla lokalita původu uvedena v jiných pramenech.

Pět nově příchozích si nechalo zapsat do matriky dvě nebo více míst původu.[5] Padesát osob uvedlo kromě místa, odkud pocházely, ještě další jméno lokality v přízvisku např. Rudolphus Northusen de Erfordia,[6] která má zřejmě souvislost s předchozím pobytem zapsaného nebo jeho rodiny. Při vyhodnocování geografického původu byly však tyto lokality zanedbány.

Celkem bylo tedy místo původu zaznamenáno u 750 osob (81% zapsaných). Z nich se alespoň částečně podařilo určit 653 lokalit, tj. 87% všech míst původu (70% všech imatrikulovaných). Jednoznačně se podařilo určit celkem 456 lokalit (z toho 58 těch, které byly součástí vlastních jmen), tedy přes 60% všech známých míst původu. Druhou nejpočetnější skupinou byly lokality s pravděpodobností 90+10% (66+10), dále následovala místa určená jako dvě místa stejného významu (39+9). Celkem 15 lokalit bylo identifikováno jako více než tři různé lokality, neurčeno zůstalo dohromady 97 míst původu imatrikulovaných polského univerzitního národa.

Další zpracovávání frekvence jednotlivých lokalit a historických zemí probíhalo nadále jen ve třech výše zmíněných zjednodušených rovinách pravděpodobnosti. První stoprocentní skupina čítala celkem 474 osob - 63% známých lokalit původu (tj. 51% všech zapsaných), do druhé padesátiprocentní skupiny bylo zahrnuto123 osob - 16% lokalit (13% imatrikulovaných), do poslední skupiny bylo zařazeno 41 osob - 6% lokalit, tj. 4% intitulovaných. Nezahrnuto zůstalo 15% míst neurčených nebo určených jako více míst, tj. 13% všech studentů. Téměř 19% zapsaných místo původu neuvedlo.Zpět na obsah




Do geografického rozsahu míst, odkud pravidelně přicházeli na pražskou právnickou univerzitu studenti zapisující se k polskému univerzitnímu národu, můžeme zahrnout v prvé řadě území Slezska, dále pak území polského království včetně Velkopolska, Malopolska, Mazovska a Kujavska a dále na východ až k Haliči a Litvě. Řada studentů polského univerzitního národa přicházela také z oblasti řádového Pruska a Pomořan. Spíše jednotlivé případy příchodů byly zaznamenány z Meklenburska, Braniborska, Holštýnska, případně území hanzovních měst, Švédska nebo Fríska. Do teritoria polského univerzitního národa spadaly dále rozhodně oblasti Durynska a Míšeňska spolu s oběma Lužicemi. Z míst ležících vně vymezeného území (zanedbáme-li lokality z méně pravděpodobnostních skupin) se do polského univerzitního národa nejčastěji zapisovali studenti z Bavorska,[7] Čech,[8] Moravy,[9] Švábska,[10] Vestfálska,[11] Saska,[12] Rýnské Falci,[13] Frank,[14] ale i Uher,[15] Flander[16] a Brabantska.[17]

Z celkového počtu dvaceti čtyř zapsaných (3%) pocházejících z území mimo oblast polského univerzitního národa, můžeme u třech jejich přihlášení se právě k tomuto národu zdůvodnit tím, že v době zápisu do juristické matriky drželi církevní obročí nebo úřady na území polského univerzitního národa.[18] U saských lokalit Dessau, Quedlingburg a vestfálské lokality Quakenbrück je možné se domnívat, že skutečně patřily ještě do hraniční oblasti polského univerzitního národa.Zpět na obsah




Procentuální zastoupení vybraných nejvýznamnějších historických zemí oblasti polského univerzitního národa zachycuje graf č. 2, který však operuje jen s hodnotami stoprocentní skupiny. Z grafu vyplývá, že nejfrekventovanější zemí, co se týče návštěvnosti pražské právnické univerzity studenty polského univerzitního národa, bylo jednoznačně Slezsko, odkud pocházelo přes 40% všech zapsaných, u nichž známe lokalitu původu. Na druhé místo můžeme zařadit Prusko, odkud do Prahy přišlo 14% imatrikulovaných. Dále následují Durynsko (12%), Míšeňsko (8%), Velkopolsko (7%), Lužice (5%), Pomořansko a Malopolsko (3%).

Graf Frekvence historických zemí

Pro šest nejvýznamnějších historických zemí (Slezsko, Prusko, Durynsko, Velkopolsko, Lužice, Pomořansko) byl zpracován též chronologický přehled návštěvnosti, do kterého však byly zahrnuty opět pouze stoprocentní hodnoty. Grafy č. 3-8 zachycují samostatné křivky návštěvnosti pro jednotlivé země.

Přes kolísající počty i kvantitativní nepoměr mezi imatrikulovanými z jednotlivých zemí ukazují grafy některé zajímavé souvislosti. Prozatím se zdá, že v prvním období existence pražské právnické univerzity přicházeli studenti spíše z méně vzdálených oblastí polského univerzitního národa. V osmdesátých a devadesátých letech 14. století mají svá maxima křivky návštěvnosti Durynska a Lužice.

Přitom studenti z Durynska se nechávali zapisovat do polského univerzitního národa nejvíce v letech 1376 až 1390, později je mezi pražskými juristy najdeme jen ojediněle. Lužičtí rodáci vstupovali na pražskou právnickou univerzitu v poměrně pravidelných počtech až do přelomu století. Stabilní návštěvnost si po celou dobu trvání juristické univerzity zachovalo Slezsko. Průběh jeho frekvence návštěvnosti je shodný s průběhem celkové frekvence návštěvnosti studentů polského univerzitního národa.

Vzdálenější oblasti polského univerzitního národa zejména Prusko, Pomořansko a Velkopolsko měly naopak nejvyšší frekvenci až kolem roku 1400. Stejně jako u Slezska má křivka návštěvnosti Pruska (druhá nejpočetnější oblast) podobný průběh jako graf celkové frekvence ovšem s výrazným maximem mezi lety 1400 a 1404. Ve stejné době také přišlo nejvíce studentů z Pomořanska. Příchody posluchačů z Velkopolska vrcholí mezi lety 1390 a 1405.Zpět na obsah


Grafy frenkvece návštěvnosti jednotlivých historických zemí





Počty studentů z jednotlivých lokalit (tzv. frekvence lokalit) byly opět zpracovávány podle tří pravděpodobnostních kategorií. Největší frekvence zaznamenávají lokality slezské zejména města: Lehnice a Vratislav po dvaceti studentech, Nisa 13, Hlohov 11, Opole, Svídnice a Brzeg po šesti, resp. sedmi imatrikulovaných. Z lužických měst vede Budyšín s deseti posluchači, následuje Chotěbuz ze sedmi, Gubin s pěti a Zhořelec s dvěma, resp. pěti zapsanými. Z pruských měst jsou zastoupeny Toruň (9, resp. 10 intitulovaných), Elbląg, Gdaňsk a Malbork po osmi studentech. Durynsko representují Eisenach (8), Erfurt (5) a Nordhausen (4+1), z míšeňských měst jmenujme ještě Cvikov (8), Drážďany (7) a Míšeň (6). Z Krakova pocházelo celkem pět posluchačů polského univerzitního národa.Zpět na obsah




Ze všech 925 příslušníků polského univerzitního národa bylo sociální určení zjištěno u 762, tj. 82%. Naopak společenský status 163 imatrikulovaných, tedy asi 18% z celkového počtu se identifikovat nepodařilo. Pro sto šedesát devět intitulovaných najdeme údaj o sociálním zařazení přímo v matrice pražské právnické univerzity. U dvanácti osob bylo výslovně uvedeno, že jsou řeholníky, o sto třiceti sedmi zapsaných bylo možno na základě uvedených beneficií a církevních úřadů s jistotou říci, že byly kleriky. Dvacet příchozích udalo šlechtický titul. U ostatních posluchačů bylo sociální zařazení odvozováno podle místa původu podle pravidel uvedených výše.




Celkové sociální složení zapsaných příslušníků polského univerzitního národa ukazuje graf č.9. Nejpočetnější sociální skupinou se jeví imatrikulovaní, kteří pocházeli z poddanských měst (celkem 268 studentů určených jednoznačně a 99 nejistých). Dohromady je to téměř polovina těch, u nichž se podařilo určit sociální zařazení a skoro 40% všech zapsaných vůbec.

Klerici, kterých bylo celkem intitulováno 154, představují 20% sociálně určených, tj. téměř 17% ze souhrnného počtu posluchačů. Spolu s dvanácti zapsanými řeholníky (1%) tedy tvoří osoby církevního stavu necelých 18%. Překvapivě významně jsou zastoupeni vesničané, kterých bylo jednoznačně identifikováno 135 a s jistou pochybností dalších 11. Blíží se tak pětinovému počtu studentů z poddanských měst, v celkovém součtu pak znamenají něco málo přes 15%.

Malé procento imatrikulovaných z královských měst je dáno geografickou oblastí polského univerzitního národa, kde královská města představují v našem období jev spíše ojedinělý (Vratislav, Hlohov, Łeczyca, Płock, Radom, Nowy Sącz, Szydłów, Jasło, Kłodsko, Kościan, Konin, Sandoměř, Krakov, Żary, Eilenburg). Celkem z nich pocházelo 50 studentů 6), tj. 7% určených osob a asi 5% všech příchozích. Dohromady je měšťanský stav zastoupen plnými 45% (417 osob). Mezi intitulovanými polského univerzitního národa bylo také 32 šlechticů (4%) a jeden měšťan svobodného města.[19]Zpět na obsah


Graf Sociální původ





Ddalším významným indikátorem sociálního postavení studenta je výše imatrikulační taxy, kterou zaplatil, popř. slíbil zaplatit při vstupu do univerzitní korporace. Údaje o těchto platbách máme z juristické matriky k dispozici u naprosté většiny zapsaných. Pouze v deseti případech polského univerzitního národa Album juristarum poplatek z neznámých důvodů neuvádí. Rozdělení studentů podle výše zaplacených vstupních poplatků ukazuje graf č. 10.

Plnou imatrikulační taxu 14 grošů zaplatilo celkem 472, tedy přes 50% všech intitulovaných. Téměř jednu pětinu zapsaných (170 osob, 18%) tvoří studenti v matrice označení jako pauper, kterým bylo placení po prokázání chudoby zcela prominuto. Polovinu předepsaného poplatku (7 grošů) dalo 49, tj. asi 5% imatrikulovaných.

Dvojnásobnou taxu nazývanou scamna nobilium, protože opravňovala k sezení v privilegované šlechtické lavici, si mohlo dovolit celkem 33 posluchačů (4%). Dvacet šest z nich složilo do univerzitní pokladny dvojnásobek obvyklé imatrikulační taxy, tj. 24 grošů, pět zapsaných zaplatilo jeden zlatý a symbolický jeden groš,[20] jeden intitulovaný zaplatil na místo 24 grošů celou kopu, tedy 60 grošů[21] a Ernestus de Honsteyn dal dokonce dva zlaté.[22] Čtrnáct grošů slíbilo dále zaplatit 13 ze zapsaných, závazek pozdějšího uhrazení poloviny známe pouze v jediném případě.

Devatenácti imatrikulovaným bylo placení prominuto z jiných důvodů než zařazení k chudým studentům. Najdeme mezi nimi posluchače, za které se zaručil nebo přimluvil někdo z významných osobností univerzitního života (honoratus propter dominum Nicolaus Geunheri, scholasticum Wisgradensis, ad petitionem doctorum et multorum aliorum dominorum gratis intitulatus, frater rectoris, honoraus est, pauper nil, pro quo Nicolaus Geunheri rogavit).[23] Mikuláš ze Cvikova byl přijat bez placení ad honorem universitatis.[24]

Ve dvanácti případech objevíme v imatrikulačním zápisu poznámku propter Deum. Jiné imatrikulační poplatky než shora uvedené standardní taxy zaplatilo celkem 158 studentů. Z toho 151 zapsaných dalo méně než 14 grošů zejména v prvním období existence pražské právnické univerzity, kdy nebylo zřejmě ještě placení imatrikulačních poplatků ustáleno nebo pevně dodržováno. Sedm intitulovaných uhradilo vstupní poplatek ve výši mezi čtrnácti a dvaceti čtyřmi groši.Zpět na obsah


Graf Imatrikulační taxy

Velmi zajímavé je porovnání určeného sociálního stavu zapsaného a výše imatrikulační taxy. Placení imatrikulačních poplatků podle jednotlivých sociálních skupin zachycují grafy č. 11-16. Sociální stratifikace studentů polského univerzitního národa na pražské právnické univerzitě podle uhrazených imatrikulačních poplatků tedy vypadala takto:


Téměř polovina kleriků (47%) zaplatila normální imatrikulační taxu 14 grošů, skoro čtvrtina z nich (24%) dala méně než 14 grošů. Pět procent příslušníků světského kléru se hlásilo ke skupině chudých studentů (pauper), 3% slíbila uhradit poplatek za zápis později. Polovinu předepsané taxy složilo na místě celkem 14% všech kleriků. Přibližně 6% duchovních si mohlo dovolit privilegovanou scamna nobilium, dva z nich zaplatili dokonce více než 24 grošů, tj. 1 zlatý a 1 groš.[25] V jednom případě bylo klerikovi placení odpuštěno.[26]


Z celkového počtu dvanácti zapsaných řeholníků jich nejvíce uhradilo plnou imatrikulační taxu 14 grošů, jeden zaplatil scamna nobilium,[27] bratr Kristián Růže dal 15 grošů.[28] Tři další řádoví bratři složili taxu menší než 14 grošů.[29] Dva z řeholníků se zapsali jako chudí studenti.[30] Nejobvyklejší řeholí mezi zapsanými řádovými studenty polského univerzitního národa pražské právnické univerzity byl bezpochyby řád německých rytířů (5 imatrikulovaných), dále pak augustiniáni kanovníci (3 intitulovaní) a křížovníci (2 zapsaní). Jedním posluchačem jsou zastoupeni také premonstráti a benediktíni.


Osoby šlechtického stavu bývají v matrice nejčastěji označovány jako nobilis, popř. nobilis vir nebo nobilis dominus,[31] zaznamenány jsou i konkrétní šlechtické tituly jako baro, comes, haeres, dux,[32] případně ve spojení s adjektivem illustris,[33] v jednom případě bylo při zápisu šlechtice použito samostatného výrazu dominus,[34] který však není v prameni důsledně používán k označení privilegovaných sociálních skupin - viz dále. Pro rok 1386 najdeme v matrice souhrnnou poznámku ultimus, scriptum est 5 nobiles et 16 simplices.[35] Převážná většina nobility zaplatila příslušnou šlechtickou taxu, tedy scamna nobilium, ve výši minimálně 24 grošů. Normální poplatek uhradila asi jedna třetina ze zapsaných, kteří se hlásili ke šlechtickému stavu. U třech osob evidentně patřících k nobilitě byla zaznamenána platba menší než 20 grošů.[36] Téměř polovina (43%) ze zapsaných šlechticů již při zápisu v matrice uvedla významný církevní úřad nebo obročí.[37]


Plnou taxu zaplatilo také přes polovinu zapsaných měšťanů královských měst. Čtvrtina z nich však uhradila poplatek kategorie "jiné taxy", ale jen v jednom případě se jednalo o částku vyšší než 14 grošů.[38] Poloviční taxu dali čtyři měšťané královských měst, pěti z nich bylo placení odpuštěno pro chudobu. Janu Cranczovi z Krakova bylo odpuštěno "pro lásku boží" (propter Deum).[39] Mikuláš Briger z Hlohova slíbil zaplatit po masopustních svátcích roku 1404 ( promisit infra carnisprivium).[40]


Posluchači z poddanských měst platili také převážně normální imatrikulační poplatek 14 grošů (celkem 55%). Asi jedna pětina (21%) jich uvedla, že patří k chudým studentům. Téměř 14% z nich zaplatilo taxu nižší než 14 grošů. Jedenáct osob složilo pouze poloviční taxu, deseti bylo placení prominuto, převážně propter Deum. Petrus Eckardi de Wormdit byl zproštěn platby na přímluvu Mikuláše Geunera (honoratus propter dominum Nicolaus Geuneri scholasticum ecclesiae Wisgradensis),[41] Mikuláši ze Cvikova bylo odpuštěno ad honorem universitatis.[42] Pět intitulovaných slíbilo uhrazení poplatku v plné výši později. Johannes Aichlburen de Antiqua - Paczkaw zaplatil dokonce taxu scamna nobilium 24 groše.[43]


Z posluchačů juristické univerzity, kteří přišli do Prahy z vesnic, opět více než polovina (52%) zaplatila obyčejnou taxu. Téměř 16% z nich dalo méně než 14 grošů, pět intitulovaných vesničanů mohlo uhradit jen polovinu předepsaného poplatku. Asi čtvrtina vesničanů byla imatrikulována jako pauper. Dvěma studentům bylo placení odpuštěno.[44] Günter z Chełmonie slíbil zaplatit 14 grošů, Jan Heindrichův z Glowinu složil naopak taxu šlechtickou.[45] Zpět na obsah


Grafy placení imatrikulční taxy v jednotlivých sociálních skupinách






Zajímavé je sledovat sociální původ osob označovaných v matrice jako Dns., resp. dominus (Viz graf č. 17). Celkem jich v juristické matrice najdeme šedesát tři. Téměř polovina (49%) z nich byla sociálně určena jako klerici, více než pětinu tvoří měšťané poddanských měst. Oproti všem předpokladům však skoro 10% z takto označených studentů pocházelo z vesnic. Pěti procenty jsou zastoupeni také šlechtici, řeholníci a měšťané královských měst.

Graf sociálního určení osob označených jako

Ani míra zaplacených imatrikulačních tax, nás u těchto intitulovaných příliš nepřesvědčuje, že by se jednalo o osoby zvlášť vysoce společensky postavené (viz graf č. 18). Nejvíce (ke 40%) jich zaplatilo méně než 14 grošů, asi třetina uhradily plnou taxu, 15% dalo polovinu, 5% se hlásilo k pauper. Jen dva zapsaní označení zkratkou dns. složili imatrikulační poplatek vyšší než 14 grošů, což je spolu se stejně zapsanými šlechtici necelých 13%. Prozatím se tedy zdá, že užívání označení dominus nemělo v juristické matrice žádná ustálená nebo striktně dodržovaná pravidla. Rozhodně však nebylo vyhrazeno pro šlechtice, osoby svobodné nebo jinak privilegované.Zpět na obsah


Graf placení imatrikulační taxy u osob označených jako





Další charakteristikou dokreslující sociální postavení imatrikulovaných studentů je povolání otce. Zde však znovu jako již tolikrát narážíme na torzovitost pramenných údajů. U studentů polského univerzitního národa se povolání otce podařilo zjistit jen v jednatřiceti případech, z toho u dvaceti sedmi imatrikulovaných bylo povolání otce odhadnuto přímo z vlastního jména v matrice, kde ovšem často není zřejmé, zda se jedná o skutečné povolání otce nebo jen příjmení převzaté z povolání daného např. rodinou tradicí. Pouze u čtyř intitulovaných známe nepochybné povolání otce z jiných pramenů. Nejčaštějšími povoláními byly: kovář (5x), mlynář (2x), strážce (3x), kožešník (2x), rychtář (2x). Zpět na obsah




Z celkového počtu 925 imatrikulovaných uvedlo v matrice asi 16% (celkem 153 osob) držbu nějakého církevního beneficia nebo úřadu. Z toho bylo 134 kleriků, 3 měšťané poddanských měst, 15 šlechticů a jeden vesničan. Jedenáct osob drželo dvě beneficia a dva zapsaní (Jacobus de Malocz, cantor Aiseliensis et canonicus Vlateslauiensis et Vnouiensis, Fridericus de Salondorf, canonicus Wratislauiensis et Warmiensis, et plebanus in Prust)[46] dokonce tři úřady najednou. Světská povolání uvedli Hartungus, informator dominorum de Swarzburg et Glichen a Andreas de Golczow, cancellarius terrae Plocensis.[47]

Počty intitulovaných v jednotlivých církevních úřadech ukazuje graf č. 19. Nejčastěji se vyskytuje funkce plebána (44%), dále následují kanovníci (31%), oltářníci (5%), kněží (4%) a faráři (4%). Celkem čtyřikrát se v matrice vyskytla funkce probošta a vikáře. Po dvou jsou zastoupeni děkané kostelů, scholastici a biskupové poznaňský a míšeňský.[48] Mezi imatrikulovanými polského univerzitního národa najdeme také jednoho kantora (cantor), kaplana, jáhna, kazatele nebo zástupce probošta. U devíti osob máme informace o tom, že držely církevní obročí nebo úřady již v době před vstupem na pražskou právnickou univerzitu, ale při zápisu do matriky je neuvedly. Nelze však s jistotou říci, zda se jednalo o opominutí při zápisu nebo zda tito imatrikulovaní přestali před vstupem na pražskou právnickou univerzitu zmíněné úřady vykonávat.Zpět na obsah


Graf Církevní úřady





Jen asi pětina (alespoň pokud jsme informováni) imatrikulovaných měla při vstupu na pražskou právnickou univerzitu za sebou již nějaká předchozí vzdělání. Doklady o partikulárním studiu příslušníků polského univerzitního národa dosud úplně chybí, dřívější univerzitní studium se podařilo doložit u 212 zapsaných.

Z nich převážná většina (91%) navštěvovala pražskou artistickou fakultu. Čtrnáct intitulovaných pobývalo před příchodem na právnických školách v zahraničí, kde o šesti z nich můžeme s jistotou říci, že poslouchali sedmero svobodných umění, dva studenti měli za sebou již nějaké předchozí školení na právech.[49] Petr z Lehnice studoval před vstupem na juristickou univerzitu v Praze artes a teologii.[50] Čtyři další posluchači navštěvovali kromě pražských artes ještě některou z univerzit v cizině. Arnold Stapel z Koszwal studoval kanonické právo v Boloni, Teodorik Buern z Mühlhausenu se před příchodem do Prahy vzdělával na právech ve Vídni.[51]

Jen asi 8% (76 osob) z celkového počtu imatrikulovaných uvedlo v matrice předchozí získané univerzitní grady. Z toho téměř v devadesáti procentech se jednalo o titul mistra sedmera svobodných umění, v sedmi případech o titul bakaláře artes a pouze u jednoho posluchače o titul právnický.[52] Z jiných pramenů však víme, že před vstupem na juristickou univerzitu získalo akademické grady ve skutečnosti nejméně 210 studentů. V matrice tedy uvedlo získanou akademickou hodnost jen o něco více než třetina (35%) z intitulovaných, kterým právoplatně patřila. Naopak čtyři z imatrikulovaných uvedli v matrice akademickou hodnost, kterou získali evidentně (byť v krátkém čase) až po vstupu na pražskou juristickou univerzitu.[53]

Naprostá většina studentů s předchozími hodnostmi k nim dospěla na artistické fakultě pražské univerzity (92%), z toho 70% získalo pouze titul baccalarius artium, 39 osobám se podařilo stát se na artes bakalářem i mistrem, u patnácti z nich víme o udělení titulů bakaláře, licenciáta a mistra, dva ze zapsaných známe z pražské artistické fakulty jako licenciáty a mistry a konečně jednoho příchozího jen jako bakaláře a licenciáta. Petr z Lehnice se stal před vstupem na pražskou právnickou univerzitu kromě bakaláře a mistra svobodných umění ještě bakalářem teologie.[54] Třináct imatrikulovaných získalo předchozí akademický grad v cizině nebo u nich nejsme schopni původ titulu určit. Jedná se o již zmíněného bakaláře dekretů a dále o čtyři bakaláře a osm mistrů svobodných umění.

Závěrem můžeme říci, že naprostá většina těch, kteří před příchodem na pražskou juristickou univerzitu prošli předcházejícím univerzitním školením, absolvovala vzdělání artistické. Navíc musíme konstatovat, že až na dvě výjimky všichni dokončili předchozí studia ziskem alespoň nižšího akademického gradu. Zaznamenány byly pouze čtyři případy předchozího studia práv (Boloňa, Erfurt, Vídeň),[55] které se dvěma posluchačům podařilo zakončit ziskem titulu bakalář dekretů. Zpět na obsah




1  AJ, s. 101, 108.
2  AJ, s. 112, 114.
3  Henricus Vasmodi de Rodenberg, Henricus Miles de Erphordia, Nicolaus Michaelis de Taczaw, Johannes Ysenhart de Salcza, Bertholdus Buckardi de Ysenach, Johannes Storch de Czwyckaw, Wulfardus Ysermenger de Danczk - AJ, s. 3, 12, 13, 14, 20.
4  AJ, s. 103.
5  Johanes episcopus Poznoniens et dux Opoliens, Falkenbergens et Strelicens, Henricus de Goslaria de Northusen, Nicolaus de Sprotauia alias de Glocouia, Johannes de Gremis de Mersburk, Nicolaus de Kotbos de Colkewicz - AJ, s. 95, 96, 97, 102, 108.
6  AJ, s. 97.
7  Henricus de Buckenstroph, Henricus Konigisse, Conradus de Stůbing, Laurentius Breytenaych - AJ, s. 85, 91, 102, 110.
8  Petrus de Nimandis, Johannes Galli de Caslaw - AJ, s. 88, 97.
9  Seyfridus Korweicz de Gerherstorf - AJ, s. 102.
10  Conradus de Wydere, Fridericus de Nesselrede - AJ, s. 90, 95.
11  Caspar de Schonenburg, Gizlerus de Braclis, Marguardus Quakeynbrwge - AJ, s. 100, 101, 105.
12  Henricus Konegynrod, Johannes de Polenczke, Nicolaus Halbestat, Johannes Quidlingburg, Andreas Getlant Dessaw - AJ, s. 91, 94, 104, 108, 116.
13  Rembotus Waczenrot de Prat, Henricus Holzapphil, Nicolaus Walhusen - AJ, s. 87, 93, 103.
14  Hartwicus Wydinse - AJ, s. 93.
15  Petrus Theodorici de Wilansdorf - AJ, s. 102.
16  Albertus de Yper - AJ, s. 90.
17  Bertoldus Buning de Grunynk - AJ, s. 99.
18  AJ, s. 90, 93, 94.
19  AJ, s. 90.
20  Johannes comes de Schwarzburg, Henricus comes de Schwarzburg, Henricus comes de Glichen, Johannes de Polenczke, canonicus Misnensis, Jacobus de Malocz, cantor Aiseliensis et canonicus Vlateslauiensis et Vnouiensis - AJ, s. 92, 94.
21  Johannes, episcopus Poznoniensis et dux Opoliensis, Falkenbergensis et Strelicensis - AJ, s. 94.
22  AJ, s. 94.
23  AJ, s. 95, 99, 103.
24  AJ, s. 111.
25  Johannes de Polenczke, canonicus Misnensis, Jacobus de Malocz, cantor Aiselien. et canonicus Vlateslauiensis et Vnouiensis - AJ, s. 94.
26  Johannes Stelzer, canonicus Budyssinensis - AJ, s. 99.
27  Nicolaus frater domus Deuthonicae - Aj, S. 99.
28  AJ, s. 93.
29  AJ, s. 86, 89.
30  AJ, s. 97, 99.
31  AJ, s. 103, 105, 106, 107, 108, 110.
32  AJ, s. 89, 92, 94, 95, 100.
33  AJ, s. 92, 94, 95.
34  AJ, s. 101.
35  AJ, s. 98.
36  AJ, s. 89, 104, 106.
37  AJ, s. 92, 94, 95, 98, 99, 101, 105, 106, 107, 110, 111, 116.
38  AJ, s. 98.
39  AJ, s. 95.
40  AJ, s. 113.
41  AJ, s. 103.
42  AJ, s. 111.
43  AJ, s. 97, 99, 101.
44  Johannes de Linda, pauper nil, pro quo dns. Nicolaus Geuneri rogavit a Johannes Piperis de Strosberg, propter Deum - AJ, s. 95, 116.
45  AJ, s. 101, 103.
46  AJ, s. 94, 112.
47  AJ, s. 92, 116.
48  Johannes, episcopus Poznoniensis et dux Opoliensis, Falkenbergensis et Strelicensis, Simon Bolcz de Peyczen, electus Misnensis - AJ, s. 94, 117.
49  Nicolaus de Walda, Mathias de Trutnaw - ŽS, s. 367, 424.
50  ŽS, s. 453.
51  ŽS, s. 36, 498.
52  Mathias de Trutnaw, baccalarius decretorum Erfordensis - AJ, s. 116.
53  Teodricus Krause de Künsberg, mag. in artibus, Mag. Johannes Hildebrandi de Cruczeburg, Mag. Marcus de Gnezna, Mag. Franciscus de Novo foro AJ, s. 96, 107, 109, 113.
54  ŽS, s. 453.
55  Nicolaus de Walda, Mathias de Trutnaw, Arnoldus Stapel de Gotiswald, Teodoricus Buern de Muhlhausen ŽS, s. 36, 367, 424, 498.

 

webmaster:
Jana Borovičková
Tento projekt byl finačně podpořen grantem č. 312/1999/A/HN -FF   Grantové agentury Univerzity Karlovy poslední změna: