Furlanský zeměpis

[PDF česky] par furlan

Furlansko (fur. Friul neboli Furlanie, sln. Furlansko, něm. Friaul, ita. Friuli, frc. Frioul ) je historické území, jehož hranice jsou přírodní. Na jihu je tvoří Jadranské moře, na severu rozvodí řek Dunaje a Tilmenta (fur. Tiliment, Taiament, ita. Tagliamento ). Na západě pak patří pod Benátsko údolí Piavy, (Plodn - fur. Sapade, ita. Sappada - je však furlanský) a údolí řeky Mesco až po ves Frate (ita. Fratta); odtud tvoří hranici řeka Livence (ita. Livenza ). Na východě je hranice méně jasná. Ve vsi Tablja (fur. Pontebe, něm. Pontafel, ita. Pontebba ) začíná území Korutan, Soča je furlanská a kraňská až po Gorici. Odtud tvoří hranici Kras a řeka Timav (fur. Timau, ita. Timavo ). Okolo se nachází Kras, Kraňsko, Korutany, Comegl (ita. Comelico ), Cadore, Trevízsko a Benátsko.

Aghe "voda" je jiné furlanské jméno pro Tilment. Do něj se vlévá Béla (fur.=něm. Fele ), Bút (ita. But ) a Dean (ita. Degano ). Do Soči se vlévá Nadiža (fur. Nadison, ita. Natisone ), Ter (fur. Tor, ita. Torre ) a Idrija (fur. Judri, ita. Iudrio ). Na východ od Tilmentu teče Stele (ita. Stella ), která se rodí z nížinného pramene; naopak na západě se Midune (ita. Meduna ) a Celine (ita. Cellina ) ztrácejí ve štěrkovém poli.

Furlanské Alpy se dělí na dvě pohoří: Karnské (fur. Alps Cjargnelis, něm. Karnische Alpe, ita. Alpi Carniche ) a Julské (sln. Julijske Alpe, fur. Alps Juliis, něm. Julische Alpen , ita. Alpi Giulie ). Nejznámější hory jsou: Matajúr (fur. Mataiur, ita. Mataiur, 1600 m.), Kanin (fur. Cjanin, Mont Cjanine, ita. Monte Canin, 2500 m.), Mangart (2600 m.), Špík nad Polícami (fur. Jof di Montas, ita. Jof di Montasio, 2700 m.), Colians (ita. Coglians, 2800 m.), Peralbe (ita. Monte Peralba, 2700 m.), Cjaval (ita. Monte Cavallo, 2200 m.). Jako všude na úpatí Alp jsou Prealpy a pod nimi pásmo vrchovin; tam, kde vtéká Tilment do nížiny, je pásmo morén.

Je dobré vědět, že nížina se dělí na dvě části: Horní (fur. Alte, ita. Alta ) a Dolní (fur. Basse, ita. Bassa ). Terén Horní nížiny je plný štěrku, obvykle pokrytým vrstvičkou zeminy s mnohým kamením (tomu se říká magrét ), někdy je však štěrk holý (tomu se říká grave ). Toto je velmi duležitý fakt, neboť z tohoto důvodu na povrchu netečou žádné řeky, ale je třeba je hledat pod zemí. Netřeba zmiňovat, že je to kraj již odedávna chudý. Blíže moři je terén jílovitý, stává se nepropustným pro vodu a ta náhle vytéká na povrch a tvoří se tak pásmo nížinných pramenů. Zde začíná Dolní nížina. Ještě před otevřeným mořem je kraj mělčin uzavřený souvislou řadou ostrovů, jakoby hrází: to je laguna.

Karnie (fur. Cjargne, ita. Carnia ) zabere největší část hor. Tvoří ji horní povodí Tilmentu až po soutok Bély. V jejím středu se nachází město Tumieč (ita.Tolmezzo, něm. Schönfeld ). Na východě od Karnie jsou ještě: Cjanál dal Fier (ita. Canale del Ferro, něm. Kanalthal ) s vesnicí Možnica (fur. Mueč, ita. Moggio Udinese), Rezia (sln. Rezija, fur. Resie, ita. Resia ) a horní povodí Teru, které přechází v nížinu u Tarčintu (fur. Tarcint, ita. Tarcento, sln. Čenta ); dále horní povodí Nadiže s vesnicemi Špéter (ita. San Pietro al Natisone, fur. San Pieri dai Sclavons ) a Podutána (ita. San Leonardo, fur. San Lenart ).

V nížině jsou tři velké oblasti. Jedna z nich je Furlansko za Kamenem (fur. Friul di la dal Clap, ita. Friuli Goriziano neboli Friuli Orientale ), což znamená, že tato oblast byla pod Rakouskem až do první světové války. Zde se nachází město Gorice (sln. Gorica, fur. Gurize, ita. Gorizia, něm. Görz, lat. Goritia ) a poblíž něj pevnost Gradiška (sln. Gradišče ob Soči, fur. Gardiscje neboli Gradiscje Imperial, ita. Gradisca d'Isonzo ), známé z války v 17. století. Blízko moře je Territorio (fur. Bisiacarie ) s přístavem Tržič (ita. Monfalcone, fur. Monfalcon ), naproti je ostrov a stejnojmenné město Grado (sln. Gradež, fur. Grau ). Nad Goricí jsou kopcovitá Brda (fur. Cuei, ita. Collio ).

Furlansko před Kamenem (fur. Friul di ca dal Clap ) rovná se Střední Furlansko (fur. Friul di Miec, ita. Friuli Centrale ) a rozprostírá se až k Tilmentu (nazývá se také před Vodou - fur. Friul di ca da l'Aghe ). Od úpatí hor, tam, kde končí údolí řek, je mnoho vesnic a měst: San Denél (ita. San Daniele del Friuli ), Buie (ita. Buia ), Venčon (ita. Venzone, sln. Pušja Vas ), Glemone (ita. Gemona del Friuli, sln. Gumin), Tarcint a Čedad (fur. Cividat, ita. Cividale del Friuli, lat. Forum Iulii neboli Civitas Austriae, sln.nář. Staro Mesto ). Přesně uprostřed je Udine (fur. Udin, sln. Viden ). Území nížinných pramenů pokračuje podél silnice Stradalte, spojující Codroip (ita. Codroipo ) s pevností Palme (ita. Palmanova ). Pod tímto územím je Dolní nížina s městy Čarvignan (ita. Cervignano del Friuli ) a Tisane (ita. Latisana ). Pár kilometrů od moře leží Akvileja (fur. Aquilee, ita. Aquileia, sln. Oglej ), na pobřeží při ústí Tilmentu Lignan (ita. Lignano ).

Furlansko za Vodou (fur. Friul di la da l'Aghe, ita. Friuli Occidentale ) má své centrum v Pordenone (fur. Pordenon, lat. Portus Naonis ). V Horní nížině jsou Monreál, Maniá a Spilimberc (ita. Montereale Valcellina, Maniago, Spilimbergo ). V Davianu (ita. Aviano ) je americká vojenská základna. Před Codroipem je Cjasarse (ita. Casarsa della Delizia ), směrem k moři je San Vít a naproti Lignanu Bibion (ita. San Vito al Tagliamento, Bibione ). Na západě ve vnitrozemí je vesnice Concuardie, město Puart a nad řekou Livence město Sacíl (ita. Concordia Sagittaria, Portogruaro, Sacile ).

Prakticky od středověku žili na celém území Furlanové. Popravdě řečeno jsou tu ale místa, kde žila i jiná etnika. V Karnii jsou tři německé obce: Plodn (neboli Bladen, ita. Sappada, fur. Sapade ), Zahre (ita.=fur. Sauris ) a Tischlbong (neboli Tischlwang, ita.=fur. Timau ). Jsou to středověké kolonie horníků pocházejících z Korutan. Slovinci se usídlili v Alpách a Julských Prealpách od Gorice po Trbiž (něm. Tarvis, fur. Tarvis, ita. Tarvisio ) a v některých krajích Dolní nížiny na východ od Soči. Italové žili odedávna v Territoriu, Gradu a v Maranu. Pordenone je italský alespoň od 18. století. Židé žili ve městech a krajích, které patřily "spřáteleným" panským rodům, jímž byl například rod Savorgnan. Od dob rakouského císaře Josefa II. se jejich pozice zlepšila ve Furlansku za Kamenem, kde velký význam měla jejich komunita v Gorici. Rómové kočovali podle kalendáře jarmarků a trhů. Po připojení k Itálii se etnické hranice velmi změnily a nadále se mění.

---