Zpracovala: Tereza Murysová

Předmět: Výzkumné metody

Vyučující: Prof. PhDr. Marie Königová, CSc.

1. Pojem bibliometrie

Vzájemný vztah bibliometrie, infometrie a scientometrie vzplývá ze vztahů mezi systémem vědy, knihovnictvím a vědeckou komunikací. Tyto tři pojmy jsou často zaměňovány, rozdíl závisí pouze na způsobu formulace daného problému. Do značné míry se oblast zkoumání těchto disciplín překrývá, všechny považují dokument jako důležitý objekt svých měření. Infometrické studie, založené na zkoumání dokumentů, jsou v podstatě studiemi blibliometrickými. Jednotlivá hlediska se odlišují úhlem pohledu na výsledky měření a interpretaci těchto výsledků.

Bibliometrie zkoumá kavntitativními metodami různé typy dokumentů (články, časopisy, monografie, patenty). Bibliometrické metody jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání, myšlení a komunikace znalostí.

Scientometrie zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktiviy a její výsledonou prospěšnost. Scientometrie je součástí obecnější vědy - scientologie (věda o vědě).

Infometrie zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií.

 

2. Historie bibliometrie

 (uvedeny jsou stručně důležité události vedoucí ke vzniku bibliometrie)

1917 - F.J.Cole a N.B. Eales publikovali práci pro výzkum oboru anatomie “Statistická analýza literatury”. Sažili se dokázat vývoj zájmu o tento obor v jednotlivých zemích pomocí metod statistického rozložení.

1923 - Knihovník britského patentového úřadu E. W. Hume vytvořil statistickou analýzu vývoje vědy. Vycházel ze  bibliografických záznamů v časopisech ze 17. sekcí Mezinárodního katalogu vědecké literatury.

1927 - V tomto roce vznikla první analýza citací. její autoři P.L.K.Gross a E.M.Gross spočítali a analyzovali citace článků v chemických časopisech. Poté nastal prudký nárůst aplikování citační analýzy.

1967 - A. Pitchard zavedl pojem bibliometrie a tak nahradil do té doby užívaný termín “statistická bibliografie”.

 

3. Současné a budoucí směry bibliometrického výzkumu:

1. V současné době patří mezi základní výzkumné oblasti bibliometrie

• Výzkum citačních vazeb - jedná se o zkoumání témat, směrů, množství a vazeb při komunikaci znalostí a identifikování informačních kanálů pomocí metod citační analýzy (např. tvorba citačních sítí a grafů). Pomocí citačních indexů se zjišťují kvantitativní a kvalitativní ukazatele, jako např: míra vlivu (impact, informační hodnota) určitého časopisu, vztahy mezi počtem autorů a počtem článků vyjadřují stupeň spolupráce, který můžeme srovnávat oborově, geograficky nebo mezi jednotlivými organizacemi. Analýzou citačních indexů je možné určit a popsat směr budoucího vývoje vědních disciplín (mapování vědy). Takto lze mapovat strukturu vědy a vědních oborů (SCI), identifikovat výzkumné směry, mezinárodně porovnávat vědecké aktivity, hodnotit výzkumná pracoviště, zjišťovat informační hodnotu časopisů, hodnotit vliv vědy na aplikační výzkum….
• Výzkum informačních potřeb - tyto výzkumy informačních potřeb (uspokojení nebo neuspokojení požadavků uživatelů) je možné statisticky zpracovávat a dále je možné hodnotit intenzitu využívání knihovních a informačních fondů. O informačních potřebách je možné se dozvědět na základě analýzy dotazů uživatelů.
• Vyhledávání informací

• Socioinformatické jevy
• Sledováním poklesu a růstu zájmu o dokumenty určité vědní oblasti se zjišťuje budoucí směr vývoje daného oboru (prognostika), tato oblast je důležitá také z hlediska zkoumání procesu zastarávání informací

1. Následující okruhy problémů jsou podstatné pro rozvíjení a obohacení metod bibliometrie

1. Zdroje údajů bibliometrických výzkumů

• Citační indexy

• Mezinárodní adresář vydávaný ISI - Who is publishing in science (WIPIS).
• Jednotlivé seznamy knih a periodik, vydavatelské katalogy (Publishers Trade List Annual)
• Plné texty dokumentů
• Adresáře a seznamy
• Bibliografie

1. Matematická statistika, výpočty frekvence, regrese, korelační, diskriminační a faktorová analýza

Statistické metody práce jsou aplikovány jako základní a nejdůležitější metody zprácování dat v bibliometrii a citačních studiích. Důkazem tohoto tvrzení jsou počátky bibliometrických výzkumů, které tehdy aplikovaly metody označované jako statistická bibliografie. Při statistickém zpracovávání bibliografických dat, byly dokázány mnohé zákonitosti, z nichž těmi nejdůležitějšími se budu dále v textu zabývat.

2. Techniky citační analýzy

Citační indexy umožňují řešit problém analýzy publikační činnosti. Srovnání se provádí na základě rozborů citačních indexů SCI, SSCI, a jiných. Jejich výsledky je však třeba pro zvýšení objektivity konfrontovat také s jinými prameny (např. šedá literatura).

3. Simulace a modelování knihovnických procesů, které není možné zkoumat v plném rozsahu.

1. Bradfordův zákon (objeven v r. 1934) popisuje rozložení dokumentů ve specifických disciplínách nebo pro určitou oblast. Zákon byl objeven při řešení rešeršního problému v oblasti geofyziky. S.C. Bradford zjistil, že články relevantní jeho zadanému tématu je možné najít ve 326 časopisech. Toto množství rozdělil na tři skupiny se stejným množstvím článků . Počet časopisů v každé skupině (zóně) pak narůstal v poměru:

1 : n : n² ….

 

2. Lotkův zákon popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. Zákon vynalezl v roce 1926 A.J. Lotka při srovnávání publikační činnosti chemiků a fyziků. Zákon tvrdí, že pokud x autorů publikuje jeden článek, pak a_n bude počet autorů, kteří publikují n článků.

a_n = K / n^r

Podle Lotky můžeme vědět (předem určit) kolik autorů publikuje více článků v případě, že známe počet autorů, kteří publikovali 1 článek.

 

3. Zipfův zákon popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.