Závěrečná zpráva grantu 079/1997/C/2.LF

Název projektu:Epitel bronchiolů a jeho reakce na aplikaci různých látek
Hlavní řešitel:MUDr. Jiří Uhlík
Spoluřešitelé: Prof. MUDr. Václava Konrádová, DrSc.; Blanka Votavová; Helena Kačerová; Marie Valentová; MVDr. Luděk Vajner, CSc.; Karolína Boháčková
Období řešení:1997-1999
Celková dotace:370 tis. Kč

Souhrn výsledků

     V experimentu jsme studovali ultrastrukturu epitelu dýchacích cest na úrovni terminálních bronchiolů a trachey u laboratorních králíků po aplikaci různých látek. Získané výsledky jsme hodnotili s použitím vlastních kvantitativních metod.
      Studovali jsme epitel terminálních bronchiolů po i.v. aplikaci dvou dávek acetylcholinu (0,1 a 0,5 mg). Působení acetylcholinu bylo především zaměřeno na sekreční Clara buňky, v jejichž cytoplazmě jsme zaznamenali známky patologické alterace. Tyto známky byly nejvýraznější 5 min po aplikaci větší dávky acetylcholinu, 20 min po aplikaci menší dávky nebyly již přítomny. Po 20 min byly Clara buňky mírně stimulovány k vylučování sekretu. Patologická alterace řasinkových buněk byla nejvíce vyjádřena 5 min po aplikaci 0,5 mg acetylcholinu a takřka neznatelná 20 min po aplikaci menší dávky. Nálezy jsme mohli srovnat s našimi výsledky studia vlivu aplikace stejných dávek acetylcholinu na ultrastrukturu epitelu trachey. Na rozdíl od hlen-secernujících pohárkových buněk v epitelu trachey, kde reakce na aplikaci acetylcholinu byla výrazná a rychlá, jsme v epitelu terminálních bronchiolů pozorovali jen méně výrazné, nicméně statisticky významné změny v sekreční aktivitě Clara buněk.
     Ultrastrukturu epitelu terminálních bronchiolů a trachey jsme dále studovali po i.v. aplikaci adrenalinu. Pohárkové buňky epitelu trachey byly aplikací adrenalinu nadměrně stimulovány k vylučování sekretu. Odpověď Clara buněk se projevila hlavně patologickou alterací cytoplazmy. Ke statisticky významnému poklesu počtu Clara buněk obsahujících sekreční granula nedošlo. Řasinkové buňky byly v obou úsecích dýchacích cest méně poškozeny než buňky sekreční. Nevýrazná reakce Clara buněk epitelu terminálních bronchiolů ostře kontrastuje s reakcí pohárkových buněk epitelu trachey na aplikaci stejné dávky adrenalinu. Tyto nálezy vedou k závěru, že neurohumorální regulace funkce sekrečních buněk se v různých úsecích dýchacích cest výrazně liší.
     Hodnotili jsme ultrastrukturu epitelu trachey po aplikaci dvou bronchodilatačních preparátů - salbutamolu a aminophyllinu. Po aplikaci obou látek byly pohárkové buňky výrazně stimulovány k vydávání sekretu. V průběhu pokusu došlo k jejich téměř úplnému vyprázdnění. 30 min po aplikaci obou látek představovaly diferencující se sekreční elementy více než 97% všech sekrečních buněk. V epitelu došlo i ke změně v jejich distribuci. Řasinkové buňky byly aplikací bronchospasmolytik postiženy  méně než buňky sekreční. Po aplikaci obou látek se v oblasti alterovaného řasinkového lemu objevily známky narušení samočistící schopnosti epitelu, jež bylo způsobeno především urychleným vyprázdněním téměř všech pohárkových buněk.
     Ultrastrukturu epitelu terminálních bronchiolů jsme studovali po p.o. aplikaci ambroxolu. Řasinkové buňky jevily známky patologické alterace především v hlubších oblastech cytoplazmy, Clara buňky reagovaly na aplikaci ambroxolu nerovnoměrně, nepozorovali jsme známky jejich stimulace. Ve srovnání s dříve popsanou reakcí pohárkových buněk v epitelu trachey byla reakce epitelu terminálních bronchiolů nevýrazná.
     Změny v ultrastruktuře epitelu terminálních bronchiolů po intratracheální aplikaci vodné jodové kontrastní látky iopamidolu jsme porovnali se změnami vyvolanými v epitelu trachey aplikací nové, netoxické kontrastní látky iomeprolu. Po aplikaci iopamidolu dominovaly v epitelu terminálních bronchiolů známky patologické alterace cytoplazmy epitelových buněk. Známky stimulace Clara buněk k vylučování sekretu jsme nepozorovali. Účinek iomeprolu byl zaměřen na buňky pohárkové, k vydávání sekretu jich bylo stimulováno více než 70%. V oblasti lehce narušeného řasinkového lemu se objevily známky počínající poruchy toku hlenu v dýchacích cestách.