Závěrečná zpráva grantu 143/1997/C/1.LF

Název projektu:	Modulační účinky antidepresiv na GTP - vazebné proteiny
Hlavní řešitel:	RNDr Hana Kovářů, DrSc
Spoluřešitelé:	E. Richterová; doc MVDr František Kovářů, DrSc; RNDr Věra Lisá; RNDr. Petr Svoboda, CSc.; RNDr. Karel Dobrovský, CSc.; Eva Štolová; RNDr Zdeněk Fišar, CSc; MUDr Anna Fišerová, CSc; Zdeněk Hanuš; Mgr Eva Matalová
Období řešení:	1997-1999
Celková dotace:	375 tis. Kč

Souhrn výsledků

V zadání návrhu řešení tohoto grantu byly navrženy následující hlavní okruhy problémů studia postreceptorových změn během transmembránového přenosu buněčného signálu, alterovaného antidepresivy (AD) in vitro s využitím linie C6 gliomových buněk jako modelu postsynaptických změn a in vivo modelu potkana.
       Cíle: analysovat rozdíly v profilech alfa subjednotek heterotrimerních GTP-vazebných (G) proteinů, G q/11, Gs a Gi 1,2   C-6 gliomových buněk ovlivněných farmakologicky různými AD - tricyklickými (TCA), jako imipramin, amitriptylin nebo desipramin, ve srovnání s fluoxetinem ze skupiny selektivních inhibitorů serotoninového reuptake (SSRI). Sledovat možnost charakteristických profilů alfa subjednotek G proteinů podle typu AD. Studium efektorových systémů, zvláště 2.posla 1,4,5 IP3, tvořeného fosfolipasou C (PLC). Zmíněné změny inhibice hladin G alfa q/11 krátkodobě působícího fluoxetinu na C-6 gliomové buňky sledovat z hlediska buněčné redistribuce Galfa q/11.
        Testovat možnost korelace změn hladin alfa subjednotek G proteinů in vitro a in vivo po působení různých typů AD - desipraminu (TCA), citalopramu (SSRI) nebo moklobemidu (inhibitoru monoaminoxidasy A) na základě chronického působení (5 dnů) na C-6 gliomové buňky srovnatelného s chronickým působením AD na mozek potkana během 21 dnů.
         Fluoxetinem indukovanou apoptosu C-6 gliomovvých buněk, sledovat z hlediska detekce internukleosomálních fragmentů DNA, ale i cytochemického průkazu (TUNEL test). Testovat možnou souvislost AD-indukované apoptosy s purinoceptorem, spřaženým s G-proteinem (adenosinovým receptorem).
         Srovnávací analysa AD- indukovaných změn exprese G proteinů in vitro jak v mozku tak v imunitním systému s využitím NK lymfocytů (přirozených zabíječů), efektorových buněk přirozené imunity.
         Shrnutí hlavních závěrů: Byly studován účinky AD typu SSRI- fluoxetinu, sertralinu a citalopramu na C6 gliomové buňky (modely akutní a chronické). Zjistili jsme chrakteristické změny profilů G alfa subjednotek, zvláště G alfa q/11 nebo Galfa s na rozdíl od nevýrazných změn profilů po působení antidepresiv TCA. Kromě toho byl prokázán in vitro účinek mirtazapinu, AD nejnovější generace typu NaSSA (noradrenergní a specifické serotoninové AD) jak na G alfa q/11 tak i na G alfa s. Dalším studiem účinků fluoxetinu byla zjištěna translokace G alfa q/11 subjednotky do cytosolu, ale i snížená koncentrace 1,4,5 IP3 v C6 gliomových buňkách. Citalopram působil podobně in vitro i in vivo nejen v mozku, ale i ve slezině ve vztahu k subjednotce G alfa s. Postreceptorové důsledky alterace signálu fluoxetinem byly prokázány apoptickými změnami in vitro, nikoliv však u amitriptylinu nebo sertralinu. Dále jsme ukázali, že fluoxetin může působit i na další složky transmembránového přenosu signálu, jakými jsou adenosinové receptory. Zjistili jsme, že NECA, agonista adenosinového receptoru, může indukovat podobně jako fluoxetin změny Galfa q/11 subjednotky, ale i apoptosu C6 gliomových buněk. Kromě toho jsme prokázali, že fluoxetin moduluje G alfa q/11 subjednotku lidských NK lymfocytů, dále liniových NK buněk potkana určitého fenotypického subtypu /RNK16 CD45(-)/, včetně podobnosti účinku fluoxetinu a NECA. Útlum cytotoxické aktivity NK lymfocytů bývá spojován s depresivní poruchou. Rovněž jsme sledovali dynamiku změn G alfa subjednotek granulocytů periferní krve pacientů s depresivní poruchou během léčby fluoxetinem. V příloze je uveden seznam publikací a sdělení, včetně separátů.