Závěrečná zpráva grantu 237/1998/C/1.LF

Název projektu:Hodnocení tíže poruchy plynulosti řeči pomocí neuronových sítí
Hlavní řešitel:Prof. MUDr. Milan Lašťovka, DrSc.
Spoluřešitelé: Ing. Jan Vokřál, Dr.; MUDr. Libor Černý; MUDr. Karolína Radilová; MUDr. Miroslava Hrdličková
Období řešení:1998-1999
Celková dotace:318 tis. Kč

Souhrn výsledků

Prezentovaná závěrečná zpráva má dvě součásti, prvou je shrnutí výsledků objektivizace hodnocení tíže neplynulosti řeči. Druhou částí je monografie -  Lašťovka M.: Poruchy plynulosti řeči, Scriptorium, Praha, 1999, 139 stran, ISBN 80-86197-13-1, vydání publikace bylo umožněno za finanční podpory grantu IGA UK. Monografie je přílohou této zprávy. Jsou v ní prezentovány výsledky, které prokazují u koktavých idiopatický tremor přítomný v klidu i při mluvení, na rozdíl od některých zpětnovazebních reflexních mechanismů je tento tremor přítomný konstantně a nemění se ani pod vlivem opožděné akustické zpětné vazby (viz str. 112-118 přiložené monografie). Dále monografie shrnuje i předchozí výsledky elektrofyziologických změn u koktavosti.

Předmětem našeho zkoumání bylo, zda lze objektivizovat rozdíl mezi řečovým projevem tzv. zdravé populace a těmi, které běžně označujeme jako osoby s neplynulostí řeči. Studie měla potvrdit či vyvrátit, zda je možno na základě akustické segmentace řeči hodnotit tíži neplynulosti řeči.

Odpověď na výše položenou otázku je podle výsledků této studie pozitivní. Studie vycházela z akustické segmentace čtení standardního textu. Celkem bylo vyhodnocováno 365 nahrávek bez poruchy plynulosti řeči a 88 nahrávek pacientů s poruchou plynulosti řeči. Subjektivní rozdělení podle tíže poruchy bylo provedeno dvěmi hodnotiteli do 4 tříd (0-1-2-3). Objektivizující strojová klasifikace byla provedena statistickou diskriminační analýzou programem BMDP a neuronovou sítí s metodou učení zpětného šíření chyby ("backpropagation learning rule") - program MATLAB 4.2. Přesnost klasifikace rostla s počtem případů umístěnými do trénovací množiny a přesahovala u normálních případů 90%, u případů s poruchou plynulosti řeči byla okolo 80%. Tyto výsledky jsou původního charakteru.

Vzhledem k tomu, že jsme v naší studii vycházeli z čtení standardního textu, bylo by v další etapě výzkumu vhodné se pokusit o řešení problému řádově náročnějšího - o analýzu spontánních promluv. Dále by bylo vhodné zjistit vazby s dalšími vyhodnocovanými údaji  (např. elektromyografickými).