Závěrečná zpráva grantu 263/1997/B-BIO/PrF

Název projektu:	Mícha u netopýrů:srovnávací, fylogenetická a funkční analýza
Hlavní řešitel:	Doc.RNDr. Ivan Horáček, CSc.
Spoluřešitelé:	Prof.MUDr. Rastislav Druga, DrSc.; Mgr. Petr Benda; Mgr. Pavel Němec
Období řešení:	1997-1999
Celková dotace:	230 tis. Kč

Souhrn výsledků

Souběžnou aplikací technik makromorfologických, histologických a histochemických (Nisslova metoda, Heidenheimova metoda moření myelinu, cytochromoxidásová a choliesterásová reakce) byl vyšetřen obsáhlý materiál, zahrnující zástupce obou podřádů letounů (2 spp. 5 ex Megachiroptera, 8 spp. 26 ex. Microchiroptera) a 4 spp. (21 ex.) dalších dvou savčích řádů (Insectivora, Rodentia).

Výsledky provedených šetření otevřely možnost (a) kompletní redeskripce celého souboru dostupných znaků míšní morfologie a jejich specifik u zpracovaných modelových druhů, (b) srovnávací analysy, umožňující (c) kritické zhodnocení věcného významu, fylogenetické polarity a povahy mezitaxové variability přinejmenším pro některé ze studovaných znaků. Provedená srovnání tak např. ukázala, že mnohé znaky, v literatuře uváděné jako specifika netopýrů, se vyskytují také u jiných savců obdobné velikosti (srv. např. objem bílé hmoty míšní u Crocidura) a, že některé, ze znaků, jimiž jsou obecně vymezovány odlišnosti mezi podřády Megachiroptera a Microchiroptera jsou patrně do značné míry poplatné rozdílům v tělní velikosti dosud zkoumaných modelových druhů. Celkově pak získané poznatky naznačují, že unikátní rysy míšní stavby Microchiroptera, všeobecně zdůrazňované v nejrůznějším primárním i sekundárním písemnictví (Pettigrew et al. 1989, Dale Smith et Hill 1984, Neuweiler 1994, Voogd et al. 1998 aj.) jsou výsledkem velmi komplexní kombinace tří faktorů: (a) obecně plesiomorfní konstituce, odpovídající poměrům u basálních forem jiných savčích řádů, (b) specifických apomorfií, souvisejících s adaptivními přestavbami končetin a jejich role v celkovém pohybovém vzorci (většinu těchto apomorfií sdílí ovšem rovněž Megachiroptera), (c) malé tělesné velikosti (v naprosté většině případů pod velikostními limity jiných savčích řádů) a z ní plynoucího malého objemu bílé hmoty míšní. Srovnání poměrů u r. Cynopterus s velkými formami Megachiroptera ukázalo, že obecně traktované rozdíly v míšní stavbě obou podřádů nemusí mít pro většinu znaků disparátní charakter - jejich stav je patrně do značné míry modulován tělesnou velikostí, úrovní neokortikalisace, a v případě supragenerických taxonů Microchiroptera rovněž specifikami pohybové modu. Obdobné faktory zřejmě ovlivňují rovněž konstatované odlišnosti v poměrné velikosti cervikálních a lumbálních intumescencí a v morfologii příslušných plexů. Souborně lze konstatovat, že provedená kritická revize mezitaxonových rozdílů zpochybnila faktickou použitelnost většiny znaků míšní morfologie pro aktuální fylogenetickou analysu. V plné míře to bylo konstatováno o znacích, pokládaných obecně za silné argumenty proti monofylii řádu Chiroptera (Pettigrew et al. 1989 aj.).
Jedním z výsledků provedených šetření je tak poukaz k nezbytnosti obsáhlejších srovnávacích analýz a formulace pracovních hypotéz, skýtajících základní orientaci k bezprostřednímu pokračování dalšího výzkumu této problematiky.