(Resumovaný text vychází z úvodu k připravované publikaci – viz příloha - kopie smlouvy uzavřené mezi řešitelkou grantu a nakladatelstvím ISV (Institut sociálních vztahů). Jednou z nejdůležitějších disciplin v rámci pomocných věd historických je paleografie, (ať již středověká, či v našem případě novověká), jejíž praktické zvládnutí je zcela nezbytným předpokladem pro práci s historickými písemnými prameny. Připravovaná publikace vychází z praktických potřeb při výuce novověké paleografie pro posluchače archivnictví, historie, dějin umění, hudební vědy, ale i dalších oborů a v neposlední řadě i pro laické historiky a genealogy. Jejím cílem je v maximální možné míře usnadnit jejich přípravu a přispět k snadnější orientaci v raně novověkých a novověkých jazykově českých a německých textech. V podstatě až do počátku osmdesátých let nebyla u nás k dispozici komplexnější příručka obsahující paleografické texty včetně přepisů, která by sloužila praktickým potřebám posluchačů historických oborů. Ti tak byli odkázáni na nejrůznější více či méně kvalitní (především z hlediska technického zpracování) paleografické publikace, v lepším případě, avšak v omezeném rozsahu a bez možnosti bezprostřední kontroly správného čtení, mohli využívat ukázek z obsáhlé „Roubíkovy“ paleografické sbírky katedry pomocných věd historických. Nelehkého úkolu se ujala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvojice autorů nad jiné povolaných – Zdeňka Hledíková a Jaroslav Kašpar – a připravili Paleografickou čítanku obsahující ukázky písemností včetně jejich přepisů, překladů a komentářů vzniklých v době od 11. do 19. století. Klíč k novověké paleografii nepředstavuje jakousi druhou čítanku, jeho hlavním účelem je představit ukázky nejfrekventovanějších typů jednotlivých písmen českého a německého novogotického písma, a to jak majuskulních, tak minuskulních a rovněž číslovek neboť právě variabilita jednotlivých písmen v novověku (byť vycházejících z jednoho společného základu), daná oproti období staršímu individualizací písařských rukou, je největším problémem při praktické výuce. Při zpracovávání publikace bylo přihlédnuto k dvoukolejnému vývoji písma na našem území do roku 1774, resp. 1775, kdy vedle sebe existovalo a více či méně samostatně se vyvíjelo české i německé novogotické písmo. Celá práce zahrnuje období od roku 1501 do roku 1900, resp. 1941, kdy bylo i na zemí Německa nařízeno zavedení humanistického písma. Celé období bylo rozděleno po padesátiletých časových úsecích a v jejich rámci byl sledován výskyt nejfrekventovanějších typů jednotlivých majuskulních a minuskulních písmen (do roku 1775 zvlášť české a samostatně německé novogotické písmo) a číslovek a ty byly sestaveny do jednotlivých tabulek (viz příloha pro české novogotické písmo z let 1501 – 1550). S ohledem na přehlednost byly vytvořeny samostatné tabulky pro majuskulní i minuskulní písmena a samostatné tabulky pro číslovky. Celkem se jedná o 41 tabulek, přičemž nejprve jsou po jednotlivých obdobích zařazeny tabulky pro české novogotické písmo (minuskuly, majuskuly), následujíc tabulky s příklady písmen německého novogotického písma (opět nejprve minuskuly, poté majuskuly) a nakonec jsou tabulky obsahující číslovky. Jednotlivým tabulkám předchází ukázka s přepisem a stručným komentářem, v případě ukázek německých včetně překladu. Součástí úvodu je přirozeně přehled vývoje novogotického písma a soupis literatury. Z hlediska praktické realizace představuje uvedená práce průlom v dosavadních přístupech k paleografickému materiálu. Jednotlivé předlohy (archivní prameny) byly snímány digitální fotografickou cestou (oproti dosavadnímu úzu překreslování jednotlivých znaků), následně počítačově zpracovávány a retušovány. Tím byla zachována skutečná autenticita jednotlivých znaků. Zde se rovněž ukázala neobyčejná časová náročnost na zpracování podkladů, kdy ve skutečnosti bylo zdokumentováno mnohem více znaků, ale teprve po jejich zpracování (retuši) a zpracování celého konkrétního období mohl být proveden definitivní výběr jednotlivých znaků (maximálně 8 variant u jednoho znaku). V této fázi (tj. po zfotografování a počítačovém zpracování znaků v rámci jednotlivých období) bylo možné získat definitivní přehled o výskytu jednotlivých znaků. Jak je patrné z tabulky (viz příloha), některé znaky (týká se majuskul) chybějí, takže v této fázi je nutné veškeré chybějící znaky pro jednotlivá období v pramenech (především rejstřících městských knih) dohled a zpracovat. Pokud se týká výběru nejvhodnějších ukázek, byly zvoleny písemnosti ústředních fondů uložené ve Státním ústředním archivu a písemnosti některých kanceláří městských (Praha, Kutná Hora, Louny , kde právě na zdejších městských knihách lze poměrně systematicky sledovat vývoj písma v novověku, jeho tvarové proměny).