Závěrečná zpráva grantu 046/2003/C/2.LF

Název projektu:Patobiochemie orexinu A u onemocnění s významnými poruchami nutričního stavu se zaměřením na dětský věk a adolescenci
Hlavní řešitel:MUDr. Jiří Bronský
Spoluřešitelé: Doc.MUDr. Richard Průša, CSc.; Doc.RNDr. Hana Krásničanová, CSc.; Mgr. Ivana Kuchyňková; MUDr. Jana Schmidtová; MUDr. Zlatko Marinov
Období řešení:2003-2003
Celková dotace:241 tis. Kč

Souhrn výsledků

     Celkem se během roku 2003 podařilo shromáždit vzorky séra a krevní plazmy od 63 pacientů s mentální anorexií (60 dívek a 3 chlapci). Dále bylo odebráno 25 pacientů (14 dívek a 11 chlapců) s alimentární nadváhou či obezitou a 18 pacientů (7 dívek a 11 chlapců) kontrolní skupiny.
     U 25 pacientek s mentální anorexií (průměrný věk 15,0 + 0,3 let, průměrná tělesná výška 163,4 + 1,28 cm; vše mean + SEM) byly stanoveny plazmatické hladiny orexinu A a ghrelinu při přijetí k hospitalizaci a po 8 týdenní realimentační a psychiatrické léčbě. Ghrelin i orexin A byly měřeny RIA metodou (Phoenix Pharmaceuticals) z plazmy získané centrifugací venózní krve ze standardizovaného odběru ráno nalačno. U všech probandů byly nalačno stanoveny hladiny leptinu, insulinu-podobného růstového faktoru–1 (IGF-1), a IGF-vazebného proteinu-3 (IGFBP-3). Tyto hladiny byly porovnány s hladinami ghrelinu, orexinu A a antropometrickými daty. Posouzení psychického stavu pacientek a jejich postojů bylo prováděno na základě specializovaných dotazníků a osobních interview, která probíhala opakovaně v rámci psychiatrické léčby. Pacientům nebyla podávána žádná medikace ke zvýšení příjmu potravy.
     Průměrná tělesná hmotnost probandů v době přijetí na lůžkové oddělení byla 42,78 + 1,699 kg a po 8 týdenní realimentační a psychiatrické léčbě 48,96 + 1,178 kg. Průměrný body mass index (BMI) probandů v době přijetí byl 15,99 + 0,694 kg/m2 a po 8 týdenní léčbě 18,29 + 0,412 kg/m2. Tělesná hmotnost i BMI byly na konci léčebného období signifikantně vyšší než před léčbou (p < 0,0001).
     Hladiny ghrelinu před terapií byly 3,46 + 0,32 ng/ml a po terapii 2,42 + 0,29 ng/ml. Plazmatické hladiny ghrelinu byly signifikantně vyšší před realimentační terapií (p = 0,001). Hladiny orexinu A před terapií byly 176,8 + 23,12 pg/ml a po terapii 193,5 + 28,96 pg/ml. Plazmatické hladiny orexinu A nebyly signifikantně rozdílné při zahájení a při ukončení realimentační terapie (p = 0,4665). Sérové hladiny leptinu před terapií byly 5,01 + 1,35 ng/ml a po terapii 9,52 + 0,79 ng/ml (p = 0,0048). Hladiny IGF-1 před terapií byly 266,0 + 28,07 ug/l a po terapii 433,6 + 39,53 ug/l (p < 0,0001). Hladiny IGF BP-3 před terapií byly 4,25 + 0,229 mg/l a po terapii 4,95 + 0,216 mg/l (p = 0,0055).
     Byla nalezena pozitivní korelace mezi hladinami ghrelinu a tělesnou výškou (r = 0,4114; p = 0,0458) a negativní korelace mezi hladinami ghrelinu a BMI (r = -0,4907; p = 0,0239), ghrelinu a leptinu (r = -0,4671; p = 0,0118) a ghrelinu a IGF-1 (r = -0,4137; p = 0,0398). Nebyla nalezena korelace mezi hladinami ghrelinu a věkem, tělesnou hmotností a hladinami IGF BP-3. Byla nalezena pozitivní korelace po realimentační terapii mezi hladinami orexinu A a tělesnou hmotností (r = 0,5663; p = 0,0060) a orexinem A a BMI (r = 0,5771; p = 0,0049). Před realimentační terapií byla nalezena pozitivní korelace mezi hladinami orexinu A a leptinu (r = 0,5066; p = 0,0098). Nebyla nalezena korelace mezi hladinami orexinu A a věkem ani s tělesnou výškou. Také nebyla nalezena korelace mezi hladinami orexinu A a ghrelinu před ani po relaimentační terapii.
     Zdá se tedy, že ghrelin je vhodnějším biomarkerem nutričního stavu a realimentační terapie než orexin A, který má při stanovení z periferního krevního řečiště jen omezený význam.
     V současnosti probíhá recenzní řízení v rámci prezentace výsledků na světovém kongresu dětské gastroenterologie, hepatologie a výživy (WCPGHAN).