Závěrečná zpráva grantu 103/2001/C/PřF

Název projektu:Studium ischemického a reperfuzního poškození myokardu na myším modelu
Hlavní řešitel:Doc. RNDr. Olga Nováková, CSc.
Spoluřešitelé: Mgr. Jan Neckář; MUDr. Ondrej Szárszoi, Ph.D.
Období řešení:2001-2003
Celková dotace:389 tis. Kč

Souhrn výsledků

      Hlavním přínosem projektu "Studium ischemického a reperfuzního poškození myokardu na myším modelu" bylo zavedení zcela nových metodických přístupů pro studium ischemicko-reperfuzního poškození srdce myši.
      V průběhu trvání projektu jsme si plně osvojili metodu izolovaného perfundovaného srdce myši (srdce in vitro), která sleduje změny řady funkčních parametrů srdce (kontraktilní funkce, ischemické a reperfuzní arytmie, velikost infarktu). Originálně navržený a zkonstruovaný perfuzní systém navíc umožňuje lehce provádět základní farmakologické pokusy. Dále se nám podařilo zavést metodu srdce in situ pro měření velikosti infarktu myokardu na anestetizované uměle ventilované myši. Vzhledem k její výrazné technické a časové náročnosti jsme však v 2. polovině projektu dali přednost metodě isolovaného perfundovaného srdce pro řešení vlastních dílčích úkolů.
      Druhá část projektu se zabývala snahou zmapovat účinek adaptace na chronickou hypoxii na kardiopulmonární systém myši a stanovit její potencionální kardioprotektivní účinek. Naše experimenty ukázaly, že adaptace na intermitentní výškovou hypoxii (7000 m, 5 dní/týden, 8 h/den, 25 expozic) vede k mnohem méně výrazným změnám v kardiopulmonárním systému ve srovnání s potkany, kteří jsou běžně používaným experimentálním modelem v této oblasti výzkumu. Tyto změny jsou po 25 expozicích stabilizovány a nemění se prodloužením délky adaptace na dvojnásobek. U všech tří testovaných kmenů myší (outbrední ICR a NMRI a inbrední C57/B6) jsme zjistili pouze mírný vzestup relativní hmotnosti pravé komory a hematokritu a redukci tělesné hmotnosti, vyvolanou adaptaci na chronickou hypoxii. Zdá se, že tato snížená senzitivita myší k chronické hypoxii je vlastností živočišného druhu.
      Citlivost k ischemicko-reperfuznímu poškození chronicky hypoxického myokardu myši byla studována na kmeni ICR. Z řady testovací pokusů se nám podařilo sestavit vhodné experimentální schéma, 35 min globální ischemie a 1 h reperfuze. Velikost infarktu jsme stanovovali na konci reperfuze histochemicky tetrazoliovými solemi. U normoxických myší dosahovala 25.6 +/- 4.2 % velikosti levé komory. Velmi překvapivé bylo zjistění, že adaptace na chronickou hypoxii nevedla ke snížení velikost infarktu. Domníváme se, že tento nález budeme muset ověřit charakterizováním vlivu chronické hypoxie na jiné parametry ischemicko-reperfuzního poškození. Dalším možným  krokem se také jeví zopakovat experimenty u myší adaptovaných na mírnější hypoxické podmínky.
      Díky tomuto grantu se nám podařilo vytvořit pevné metodické zázemí pro studium kardioprotektivních fenomémů u myší, což nám umožní v blízké budoucnosti začít detailně řešit tuto problematiku pomocí geneticky modifikovaných myších modelů.