Závěrečná zpráva grantu 131/2001/B-BIO/PřF

Název projektu:Kvalita samce, jistota paternity a úroveň rodičovské péče u tří modelových druhů pěvců
Hlavní řešitel:Mgr. Alice Exnerová, Ph.D.
Spoluřešitelé: Mgr. Lucie Schwarzová; Mgr. Tomáš Albrecht; Mgr. Ondřej Sedláček; RNDr. Roman Fuchs, CSc.; Mgr. Jan Schnitzer; Petr Štros; Ondřej Fiala; Mgr. Milena Kryštofková
Období řešení:2001-2003
Celková dotace:522 tis. Kč

Souhrn výsledků

Předpokládá se, že karotenoidní zbarvení funguje jako signál genetické či rodičovské kvality samce u pohlavně dichromatických druhů, neboť pouze zdatní jedinci jsou schopni investovat do karotenoidního znaku, který je nákladný (Hill 1991, McGraw and Ardia 2003). U hýla rudého jsme testovali jsme „good parent“ model pohlavního výběru, předpokládající konzistentní preferenci samic pro samce kteří poskytují intenzivnější rodičovskou péči. Naše výsledky potvrzují hypotézu pouze částečně: samice preferovaly červenější samce jako sociální partnery, pozitivní korelace mezi intenzitou zbarvení a úrovní rodičovské péče samce (frekvence krmení) byla zaznamenána pouze u starších mláďat. Molekulární analýza paternit prokázala relativně vysoký podíl mimopárových mláďat v hnízdech (jeden z nejvyšších u příslušníka podčeledi Carduelinae). Přímý vztah mezi výskytem mimopárových mláďat a intenzitou rodičovské péče samců nebyl prokázán. Paternitu v hnízdech ztráceli nevybarvení samci, samice jim byly nevěrné s červenějšími mimopárovými partnery. Mimopárové kopulace byly identifikovány jako zásadní zdroj variability v reprodukční úspěšnosti mezi samci (počet mláďat zplozených v sezóně v úspěšných hnízdech kolísal mezi 0-10). Tato studie poskytuje jeden z prvních důkazů o významu EPP jako mechanizmu zvyšujícího u pěvců reprodukční úspěch samců s rozvinutějším karotenoidním signálem. Domníváme se, že karotenoidní signál u hýla rudého nemusí signalizovat pouze přímé výhody samicím (viz karotenoidy a frekvence krmení). Data ukazují, že jiné kvality samce (např. genetické, viz good genes: karotenoidy a EPP) mohou hrát zásadní roli.

Frekvence krmení mláďat u rehka zahradního závisela  na počtu mláďat v hnízdě. Na hnízdech s více mláďaty krmili oba rodiče častěji. Frekvence krmení přepočtená na jedno mládě tak byla stejná v hnízdech s méně i s více mláďaty. Celkově se podíl samců a samic na krmení mláďat statisticky nelišil, ačkoli na některých hnízdech byla zjištěna jen malá  účast samce nebo dokonce jeho dezerce. Hlavním způsobem lovu bylo na obou lokalitách číhání na vyvýšených místech, doplněné prolézáním větviček stromů a poskakováním po zemi. V lesním biotopu byl zjištěn významně vyšší podíl aktivního prolézání větviček u samic a také pokles v jeho zastoupení  se zvyšujícím se stářím mláďat.

U rehka domácího nebyl v městských biotopech zjištěn rozdíl mezi subadultními a adultními samci ve velikosti, kvalitě ani umístění teritoria. Rovněž přílet na hnízdiště probíhá u obou věkových kategorií ve stejnou dobu. V horských podmínkách Krkonoš naopak přilétají starší samci na hnízdiště dříve a obsazují lepší a níže položená teritoria než mladí samci. Skalnaté horské lokality jsou tak obývány převážně subadultními samci a lze tudíž těžko hovořit o stabilní horské populaci. Potravní chování subadultních a adultních samců se neliší a závisí pouze na podmínkách konkrétního teritoria. Hladina testosteronu v krvi se u subadultních a adultních samců liší jak v hnízdním období tak v období pelichání.