Závěrečná zpráva grantu 137/2001/B-BIO/PřF

Název projektu:Hyaluronidázová aktivita ve slinách flebotomů
Hlavní řešitel:RNDr. Petr Volf, CSc.
Spoluřešitelé: Mgr. Libor Mikeš; Mgr. Petra Kalvachová-Černá; Mgr Iva Rohoušová; RNDr. Věra Volfová; Mgr. Martina Hajmová; Mgr. Jan Votýpka; Jitka Pecková; Mgr. Lucie Šigutová; RNDr. Helena Kulíková
Období řešení:2001-2003
Celková dotace:532 tis. Kč

Souhrn výsledků

Byly prostudovány fyzikálně-chemické vlastnosti hyaluronidázy ve slinách různých druhů flebotomů, kteří jsou přenašeči významného lidského onemocnění, leishmaniózy. Vysoká aktivita byla nalezena ve slinných žlazách samic všech šesti studovaných druhů flebotomů, nižší pak i u samců. Enzym má pH optimum okolo 5.0. Štěpí hyaluronan i chondroitin sulfáty A a C. Hyaluronidázy různých druhů flebotomů se liší strukturou molekuly i citlivostí vůči redukujícím podmínkám. U podrodů Phlebotomus a Adlerius je enzym monomer o relativní molekulové hmotnosti 65, resp. 110 kDa. U druhu Paraphlebotomus sergenti se jedná o dimer, který se za redukujících podmínek rozpadá na aktivní podjednotky (60 kDa). Naproti tomu u jiných druhů, konkrétně u P. perniciosus a Lutzomyia longipalpis je aktivita detekovatelná pouze za neredukujících podmínek.
Hyaluronidáza ze slinných žlaz flebotomů má antigenní vlastnosti. Protilátky zvířat pobodaných P. papatasi a P. sergenti rozpoznávaly v immunoblottingu několik antigenních pruhů, z nichž jeden (65 kDa u P. papatasi a 60 kDa u P. sergenti) je hmotností shodný s hyaluronidázou (viz výše). Obdobným způsobem reagovala i séra lidí z oblasti výskytu flebotomů, konkrétně tureckého města Sanliurfa. Je proto možné, že hyaluronidáza by mohla být velmi dobrým kandidátním antigenem při vývoji "transmission-blocking" vakcíny. Vývoj takovéto vakcíny však komplikuje skutečnost, že různí hostitelé (myši x lidé) rozpoznávají odlišné antigenní komponenty slin flebotomů.
Biologická role hyaluronidázy při přenosu infekčních onemocnění byla studována koinokulací promastigotů virulentního kmene Leishmania major do uší myší BALBc v přítomnosti bovinní hyaluronidázy. Bylo opakovaně prokázáno, že u myší inokulovaných leishmaniemi s hyaluronidázou docházelo většímu rozvoji lézí, než u kontrol (inokulace samotných leishmanií). Naproti tomu kontrolní myši vykazovaly vyšší počty parazitů migrujících do spádových uzlin. Jedná se o prvý důkaz role tohoto enzymu při přenosu infekčních onemocnění krevsajícím hmyzem. Hyaluronidáza má zřejmě klíčovou roli i při příjmu potravy, konkrétně krve. V rámci našeho projektu byla existence tohoto enzymu nově prokázána ve slinách či homogenátech zástupců jiných čeledí krevsajících dvoukřídlých (muchničky, tiplíci, ovádi) i u jiných hmyzích řádů živících se krví (vši a blechy). Více podrobností viz. Zprávy za jednotlivé roky.