V akademickém roce 1999/2000 byly v rámci seminářů z novověké paleografie a základy ediční teorie a praxe (zajišťované hlavní řešitelkou grantu) zahájeny práce na přípravě podkladů pro edici Soupisu Židů v Čechách z roku 1793 (uložené ve Státním ústředním archivu v Praze). Soupisy Židů v Čechách pořízené v rozmezí let 1724–1811 podávají přehled o počtu ži-dovského obyvatelstva, respektive o počtu familiantů, tzn. Židů, kteří obdrželi konsens k uzavření sňatku a byli usazeni na některém z povolené kvóty familiantských míst na příslušném panství. Kromě toho zachycují uvedené soupisy i další údaje o hospodář-ském a sociálním postavení Židů. Oproti starším soupisům z let 1724 a 1729, které prováděla židovská komise, byly soupi-sy z let 1783, 1793, 1799 a 1811 prováděny českým guberniem. Soupis z roku 1793 se jako jediný ze všech dochoval v úplnosti pro všech šestnáct krajů. Právě vzhledem k poměrně jednotné struktuře a především skutečnosti, že jako první z uvedených soupisů uvádí i jména židovského obyvatelstva odpovídající matrikám (dle nařízení o jménech z roku 1787), bylo přistoupeno k jeho zpracování a přípravě pro vydání for-mou edice jako prvního v řadě dochovaných soupisů. Práce probíhala v několika bezprostředně navazujících částech - vypracování metodiky zpracovávání soupisu - přepis jednotlivých soupisů (dle krajů) dle stanovených tran-skribčních pravidel - zpracování monografického úvodu k jednotlivým krajům s přihlédnutím k jejich specifikům - zpracování ediční poznámky - vypracování osob-ních a místních rejstříků k jednotlivým krajům. Součástí práce bylo i připravení veške-rých pro vydání pražského soupisu židů a zpracování generálních rejstříků (osobního i místního) ke všem krajům a Praze. Posluchači měli rozdělenou práci tak, aby se každý podílel na zpracovávání všech částí soupisu (samostatně či maximálně ve trojicích - v případě velkého rozsahu zpracovávaného kraje), jednotlivé části byly průběžně kont-rolovány a korigovány (dle originálního pramene řešitelkou grantu). Posluchači si tak prakticky ověřili znalosti z novověké paleografie, osvojili některé z metodické postupů užívaných při práci historika, zvláště pak při práci ediční. O výsledky práce projevilo zájem vedení Státního ústředního archivu v Praze, které inici-ovalo jejich postupné vydávání (zcela v režii SÚA). V současné době jsou vydány tři svazky (9 krajů), vydání zbývajících 7 krajů a Prahy je zařazeno do edičního plánu SÚA na letošní rok - viz příloha.