Limes romanus, provincie a barbaři ve střední Evropě v 1. - 4. stol. po Kr.
Hlavní řešitel:
PhDr. Jiří Musil, PhD.
Spoluřešitelé:
Mgr. Patrik Líbal, PhD.
Období řešení:
2001-2003
Celková dotace:
331 tis. Kč
Souhrn výsledků
V průběhu řešení projektu došlo k shromáždění a zpracování pramenů týkajících se hlavních témat, které dnes řeší římsko-provinciální archeologie. To mohlo být realizováno díky studijním cestám do zahraničí (Německo, Rakousko, Itálie - Řím), kde byly prameny studovány přímo, nebo v odborných knihovnách. Výstupem projektu je rukopis věnovaný hlavním okruhům římsko-provinciální archeologie. Počátek provincií je spojen s vojenskou invazí a následným vznikem vojenských táborů, později také limitu. Armáda a její aktivity představuje jeden z hlavních faktorů ovlivňujících vývoj a ekonomiku provincií. Záhy po příchodu Římanů se začal prosazovat také nový životní styl středomořského typu, výrazně stimulující také romanizaci původního obyvatelstva. Rozvíjela se řemesla, zaváděly se nové technologické postupy. Umělecký projev provincií vycházel ze středomořské tradice, ale zároveň vstřebal řadu domácích podnětů (např. keltská tradice). S Římany přicházejí také nová středomořská božstva (tradiční i orientální), často ztotožněná s bohy původními. Pestrost a dynamika provinciálního života byla podmíněna vznikem měst a venkovských sídel. Struktura osídlení a tradice 1.-4. století po Kr., přestože doznala změn a prošla určitým úpadkem na v 5.-7. století, se stala jedním z důležitých základů středověké a moderní společnosti, která často cíleně na předchozí vývoj navazovala. Právě proto se výzkum římsko-provinciální kultury nezastavil u 3., resp. 5. stol. po Kr., ale zaměřil se též na přežívání této kultury a přerod do středověké a novověké evropské civilizace. Z tohoto důvodu se pozornost při sledování vývoje římské přítomnosti netýkala jen stěžejních prvních 3. stol. po Kr., ale přihlížela i ke zlomovým obdobím pozdní antiky a raného křesťanství. Přežívání antické kultury mohlo být podvědomé, unconscious survival, nebo v různých renesancích záměrně posilované, conscious revival. Zde je zaměření bádání spíše na hmotné přežití římských, hlavně vojenských, památek. Důležité je zkoumání proměn pohledu středověkého a novověkého člověka na tyto objekty. Od pocitu nebezpečí, které tyto „Teufels Mauer“ vyvolávaly se dostáváme k snaze je prozkoumat, chránit a prezentovat. Proto se práce nezastavila pouze u klasických postupů římsko-provinciální archeologie, ale pokusila se zhodnotit jejich novodobou prezentaci. A to nejen z hlediska přesnosti rekonstrukcí, ale i z hlediska památkářského, pedagogického a obecně kulturního. V tomto bod ě se ukázalo, že na prezentaci antických objektů je možno hledět z různých úhlů pohledu, přičemž si tyto pohledy budou více méně vždy odporovat.