Závěrečná zpráva grantu 332/2001/A-TFP/KTF

Název projektu:Česká duchovní píseň v polyfonním zpracování Sedlčanského kancionálu a její liturgické využití
Hlavní řešitel:Th.D. SSL. Jaroslav Brož
Spoluřešitelé: PhDr. Petr Daněk; Jan Baťa; Radim Vondráček; Robert Bergman; Kateřina Kohoutová; Kateřina Krasnická; Vít Náměstek; Jan Přibyl
Období řešení:2001-2003
Celková dotace:490 tis. Kč

Souhrn výsledků


V rámci grantu byl proveden notový přepis všech skladeb Sedlčanského kancionálu (viz přiložené CD a seminární práce K. Krasnické) a většiny textů (viz přiložené diplomové práce studentů KTF). Rozbor titulního listu a edice vybraných textů, přispívajících k datování sborníku, byl přijat k publikování ve Sborníku Katolické teologické fakulty, svazek VI, pod názvem Sedlčanský kancionál Ondřeje Kopidlanského jako dokument o hrůzách Třicetileté války (edice vybraných textů a příspěvek k datování zpěvníku). Autoři: F. Šmíd – V. Náměstek – J. Šimandl. Jako práce navíc byl proveden přepis vybraných skladeb z Chlumeckého kancionálu v diplomové práci T. Pavelkové za účelem srovnání hudební stránky obou kancionálů.
Sedlčanský kancionál je příkladem pramene, jenž je zajímavý jak pro muzikologa, tak pro teologa či historika. Stavět však zamýšlený projekt pouze na tomto prameni se jeví jako neudržitelné.
Z hudebního (resp. edičního) hlediska je využitelná pouze nepatrná část z celého korpusu písní, čítajícího bez mála 130 skladeb. Bez výhrad lze přijmout následující skladby č.: 21, 36, 112, 113 a 116, s určitými výhradami č.: 8, 25, 46, 48 - 50, 60, 68, 70, 71, 80, 83, 85, 92, 96 – 98, 102, 104, 111, 114, 117 a 126, eventuelně č.: 10, 12, 81, 82, 101, 105, 121 a 125. Velmi zajímavým a ojedinělým příkladem je píseň č. 64, jenž je duchovní kontrafakturou populárního chamsínu „L´homme armé“. Zde tradované písně jsou většinou velmi pozdní a značně porušené zápisy, k nimž se těžko hledají konkordance. Tímto směrem (tedy hledáním souvislostí s ostatními dobovými prameny) by se tedy měl ubírat další výzkum. Kancionál však lze chápat pouze jako pomocný pramen pro zamýšlenou edici, jenž by plně využila bohatství a kvality polyfonního zpracování duchovních písní dochovaných např. v Benešovském či Chlumeckém kancionále.
Sedlčanský kancionál je i přes výše zmíněné připomínky důležitým svědectvím svérázné hudební praxe ve středočeském královském městě na počátku a v průběhu 17. století.