Logikové chtějí změnit výuku logiky na školách. Na středních školách vlastně o žádnou změnu nejde, protože se tam - až na vzácné výjimky - neučí, takže jde o to, aby se tam vrátila. A je smutnou skutečností, že se přitom můžeme inspirovat výukou a postavením logiky ve středověku a v první polovině právě končícího století.

Proč a v jaké podobě logiku učit, proč a v jaké podobě pěstovat logiku i mimo školu, to už před 330 lety věděl Jan Amos Komenský. O tom psal ve svých spisech. Ať už v Trojumění (Triartium catholicum), které je celé věnováno - s rétorikou a tzv. pragmatikou - logice, či v praktické příručce pro české kazatele (Zpráva a naučení o kazatelství). Zejména však v pátém stupni jeho Pansofie (Obecná porada o nápravě věci lidských). Tam je pro Komenského "lidské myšlení" totéž co "logika", "člověk hloupý" je pak ten, "který nemá ani zdání o logickém postupu" a konečně pro "učené muže" je logika "dovedností udržující myšlenky v příslušných mezích".

Pro Komenského však logika není totéž co formální logika - ta by měla být rozšířena o "dovednosti", pro kterou se u nás zavedl název logika neformální.

Pro Komenského by logika měla být zejména "uměním" dialogu, diskuse (disputace) a argumentace, která se "řídí podle sylogismu" (to je souhrnně nazváno dialektika);

- pak by logika měla být "uměním omylů" s cílem umět chyby najít (to nazývá diakritikou od řeckého slova "diakríno", tj. oddělovat, zde: "umění rozlišovat domněnky od pravdy"),

- pak "uměním smiřovat", ve smyslu chyby umět opravit, "pravděpodobnost domněnek proměňovat v jasnou pravdu" (s názvem diallaktika od řeckého "diallattó", tj. srovnávat, smiřovat),
- a konečně "uměním vyvracet názory", které naučí "ty, kteří bloudí, z jejich omylu usvědčit" (s názvem apelenktika od řeckého "apelenchó", tj. vyvracet, zcela odmítat).

A takto Komenský uměl o logice psát:

"Jako počtáři pokládají za nejužitečnější pravidlo nesprávnosti, ne snad proto, že by nesprávnosti učilo, nýbrž proto, že poučuje, jak lze z jakýchkoli nesprávných předpokladů vyvozovat pravdu, tak je třeba, aby se nezbytnou částí logiky stalo umění omylů. Nikoli ovšem, aby učilo, jak se omylů dopouštět, nýbrž jak lze z jakýchkoli omylů vykřesat čistočistou pravdu. Bude znakem neschopnosti hloupě se dopouštět omylů, neboť to znamená nenalézt nikde jejich konec, nýbrž stále více se do jiných a jiných zaplétat."

"Je podivné, že školy dosud neučily umění rozmlouvat, ač rozmluvy zabírají velkou část života. Bude tedy třeba dát jim nauku o rozmlouvání s předepsanými cviky, a snad všechny knihy budou v dialogické formě."

"Ve škole dospívání ať jsou disputace kvůli cvičení ostrovtipu zavedeny, ve škole mladosti však zastaveny a místo nich budiž cvičení umění dokazovací a rozlišovací."

"Bloudí tedy ti, kdo se domnívají, že pomocí běžné logiky mohou buď nalézt myšlenky užitečné, nebo dokázat pravé či uvést zmatené v pravý řád. Tyto přednosti musíme hledat jinde, totiž přímo ve věcech na světě... Běžná logika dává myšlenkám oporu, ale ne křídla, ukazuje první počátky, nikoli nejvyšší vrcholky uvažování, zdržuje ty, kteří spěchají k výšinám, stejně jako okovy zdržují běžce spěchající dokončit cestu."

Komenskému se líbila charakteristika logiky vlámského lékaře, filozofa a chemika Helmonta, protože ten "nazývá moderní logiku nevěstkou Helenou, která opustila vlastního muže (světlo mysli), cizoloží s jinými (se smyslovými představami) a vyvolává války v pokolení lidském. Známe Tróju, jejíž konec byl tragický kvůli této cizoložnici."