• Frekvence návštěvnosti
• Geografický původ
• Sociální stratifikace
• Imatrikulační taxy
• Osoby označené jako dominus
• Církevní a světské hodnoti
• Předchozí studia a získané univerzitní grady

Jako závěrečné shrnutí výsledků prosopografického zpracování českého, bavorského a polského univerzitního národa pražské právnické univerzity podle našeho názoru nejlépe poslouží vzájemná komparace těchto univerzitních národů v jednotlivých sledovaných parametrech. Základním předpokladem tohto srovnání je použití stejných metod zpracování, díky kterým jsou výsledky jednotlivých výzkumů plně kompatibilní. Do srovnání univerzitních národů zatím nemohl být zařazen saský univerzitní národ, protože jeho analogické prosopografické zpracování je teprve na samém začátku. Pokud přece jen v některých případech uvádíme údaje o saském univerzitním národě, získané v historické literatuře, činíme tak pouze pro ilustraci a s vědomím možných nepřesností, způsobených právě nejednotným metodickým postupem.

Celkově můžeme pro celé období existence samostatné pražské právnické univerzity konstatovat, že domácí český univerzitní národ byl početně nejslabší a jen o trochu více členů univerzity se hlásilo k bavorskému univerzitnímu národu. Ani do jednoho z těchto národů se nezapsalo více než dvacet procent imatrikulovaných. Silněji byl zastoupen polský univerzitní národ (více jak 26 procent) a snadno dopočítáme, že saský univerzitní národ byl na juristické univerzitě nejpočetnější (35,5%).[1]

Frekvence návštěvnosti však byla u jednotlivých národů v průběhu sledovaného období poněkud odlišná. Bavorský národ je při vzniku samostatné juristické univerzity a v prvních letech její existence nejpočetnější, počet imatrikulovaných však v tomto národě v zásadě trvale klesá a od roku 1393 je až na jednu výjimku trvale početně nejslabším národem univerzity. Hlavním důvodem je bezesporu vznik dalších univerzit v Říši, především v Kolíně nad Rýnem a Heidelberku. Návštěvnost ostatních národů má své nejvyšší hodnoty v druhém desetiletí existence univerzity - národ český a polský v r. 1389, národ saský v roce 1385. Křivka návštěvnosti českého a polského národa po r. 1372 výrazně klesá, aby pak pozvolna stoupala k výše zmíněnému maximu. Pomyslným dnem odrazu je u českého národa již rok 1374, u polského rok 1380. Od poloviny devadesátých let je počet imatrikulovaných v českém národě zhruba konstantní (v průměru kolem deseti zapsaných ročně), v návštěvnosti příslušníků polského univerzitního národa dochází k velkému a trvalému poklesu v souvislosti s Kutnohorským dektetem.

Srovnání můžeme doplnit o alespoň ilustrační údaje o saském univerzitním národě. Ten je v roce 1372 početně nejslabší, ale postupně "roste" a právě v 80. letech dosahuje dvojnásobných i trojnásobných hodnot oproti jiným národům - počet kolísá zhruba mezi 45 a 95 imatrikulovanými ročně. Stejně jako v polském národě nastává po vcelku pouze mírně klesající návštěvnosti v období let 1390 - 1408 naprostá ztráta zájnu o studium po vydání Dekteru kutnohorského.[2]

Zajímavé je, že křivky návštěvnosti všech národů vykazují stejné výkyvy v roce 1380 (oproti předchozím a pozdějším letům nezvykle nízký počet, způsobený bezesporu morovou epidemií)[3] a roku 1389 (naopak relativně vysoký počet, pouze u saského národa není zvýšení počtu nijak výrazné). Po tomto roce následoval opět silný pokles u všech národů v roce 1390, který jakoby uzavírá vrcholné období 80. let. Tato anomálie není dosud zcela vysvětlena. V případě bavorského a zřejmě i saského národa bylo příčinou tohoto poklesu asi především založení kolínské univerzity, resp. secese části pražských učitelů a studentů na tuto univerzitu, ovšem fakt, že tento pokles je velice zřetelný i v polském a zejména českém národě, dává tušit, že příčiny tohoto náhlého "propadu" je třeba hledat i jinde. Posledním výrazným datem pro návštěvnost všech čtyř národů je samozřejmě rok vydání Dekretu kutnohorského. Od roku 1409 již můžeme (snad s jistou výjimkou českého univerzitního národa) pochybovat o řádně fungující juristické univerzitě v Praze.

Při porovnání frekvencí lokalit původu v českém,, bavorském a polském národě zjistíme zajímavou skutečnost. V bavorském univerzitním národě nelze označit žádnou lokalitu za dominantní. Devět imatrikulovaných z Norimberka je velice malé množství. Z Prahy jako přirozeného, početného a bohatého centra českého království pocházelo 73 studentů právnické univerzity, kteří měli samozřejmě navíc tu výhodu, že nemuseli platit výdaje za ubytování a dopravu. Praha je samozřejmě specifický případ, ostatní česká města měla frekvenci daleko menší. V polském národě také nenalezneme jednoznačnou dominantu, ovšem i z metropolí některých slezských knížectví (zejména z Lehnice a Vratislavi) se na právnickou univerzitu přihlásilo více než dvakrát tolik osob, než z Norimberka. Frekvence lokalit je v bavorském univerzitním národě daleko více roztříštěna mezi jednotlivé lokality, počet imatrikulovaných z jednotlivých míst je poměrně malý. Fakt, že polský národ byl celkově početnější při tomto zjištění nehraje významnější roli.

K podobnému závěru dospějeme při srovnání historických zemí, z kterých příslušníci jednotlivých univerzitních národů pocházeli. Na rozdíl od českého a polského národa postrádáme opět u bavorského národa dominantu. Srovnání s českým národem asi není příliš na místě, tento národ je teritoriálně uzavřen na poměrně malém území, naprostá většina imatrikulovaných pocházela z Čech či Moravy. Ovšem srovnání s polským univerzitním národem, v kterém jasně dominuje jako země původu Slezsko, je plně legitimní. Vedoucí postavení Slezska potvrzuje závěr učiněný na základě silného zastoupení Hesenska a Porýní v bavorském univerzitním národě, že základní vliv na návštěvnost univerzity měla ekonomická a kulturní vyspělost té které země.

Nové otázky přináší detailní rozbor geografického rozsahu jednotlivých národů. Ve statutech třífakultní univerzity nalezneme ustanovení, které vymezuje geografickou rozlonu jednotlivých národů. Analogicky můžeme předpokládat podobné vymezení i ve ztracených statutech právnické univerzity. Výzkum tří univerzitních národů však prokázal, že pokud toto statutární vymezení existovalo, pak nebylo příliš dodržováno. Při sledování oblastí původu příslušníků bavorského a polského národa, které se místy překrývají (zejm. oblast Durynska), a s ohledem na očekávané geografické vymezení saského univerzitního národa,[4] se však stále více nabízí představa, že imatrikulovaný se teprve při zápisu přihlásil k některému z univerzitních národů, s nímž se momentálně identifikoval.[5] Tato praxe byla běžná na univerzitě v Bologni, kde národy představovaly základní autonomní jednotku univerzitní samosprávy. Pražská právnická univerzita měla přitom bezesporu v boloňském správním systému svůj velký vzor.

Sociální stratifikace bavorského a polského univerzitního národa je v základních rysech podobná. V obou národech převládali měšťané poddanských, resp. "ostatních" měst, následovali klerici a vesničané. V českém národě byli jednoznačně nejvíce zastoupeni klerici, druhou největší sociální skupinou tvořili měšťané královských měst (počítáme-li i "pravděpodobné" měšťany královských měst), hned za nimi však následovali vesničané.

Komparovat jednotlivé kategorie měšťanů těchto tří národů není zcela přesné, protože jsou pokaždé tyto kategorie vymezeny jinak a rovněž početní zastoupení těchto skupin měst se v jednotlivých zemích liší. Konstatujme tedy alespoň, že celkové zastoupení měšťanů všech typů měst (včetně kategorií "pravděpodobných" měšťanů těchto měst) je největší v polském národě (45%), střední pozici představuje bavorský národ (35%) a nejmenší podíl měšťanstva obecně byl zaznamenán v českém univerzitním národě (27%). Nejsilnější pozice měšťanstva v polském univerzitním národě je vcelku překvapivá, ovšem musíme mít na paměti, že řada příslušníků tohoto národa pocházela z říšských oblastí (Durynsko, Míšeňsko, Lužice).

Zastoupení kleriků bylo nejsilnější v českém a nejslabší v bavorském národě. Totéž je možné konstatovat o podílu vesničanů byl ve sledovaných univerzitních národech. Naopak šlechta byla proporčně nejvíce zastoupena v bavorském národě, naopak nejméně v národě polském.[6] Počty řeholníků jsou velice malé, dvanáct jich náleželo k polskému, devět k českému a pět k bavorskému univerzitnímu národu.

Jistým specifikem sociální stratifikace bavorského univerzitního národa je daleko vyšší zastoupení neurčených. Můžeme se domnívat, že tento vyšší podíl byl způsoben častějším používáním příjmení v oblastech bavorského univerzitního národa. Další zvláštností zjištěné sociální stratifikace u bavorského univerzitního národa je poměrně velké zastoupení skupin s ne zcela jistým sociálním určením (tzv. "pravděpodobné" skupiny). To můžeme připočíst buď větší opatrnosti při identifikaci lokalit a určování sociálního původu, spíše však je to důsledek obecně složitější sociální skladby obyvatelstva Svaté říše římské.[7]

Jednoznačnější výpověď o sociální úrovni jednotlivých univerzitních národů nabízí srovnání zaplacených imatrikulačních poplatků. Při komparaci je třeba mít na paměti, že bavorský univerzitní národ byl oproti českému a polskému národu na právnické univerzitě nejsilněji zastoupen právě v počátečních letech existence této instituce, kdy ještě nebyla výše běžné imatrikulační taxy zcela ustálena. Proto jsou u bavorského národa proporčně více zastoupeny poloviční a "jiné" imatrikulační taxy a naopak méně platby za scamna nobilium. Plnou výši imatrikulačního poplatku, tedy 14 grošů, zaplatili nejčastěji příslušníci polského (52%), dále bavorského (47%) a nejméně často členové národa českého (44%). Nejzajímavější je ale porovnání procentuálního zastoupení zcela nemajetných studetů. V českém národě představují tito pauperes 19% a v polském 18%, zatímco v bavorském pouze 10%, tedy takřka o polovinu méně. Z toho plyne jednoznačný závěr, že příslušníci bavorského univerzitního národa byli ve svém celkovém souhrnu majetnější než příslušníci národa polského a zejména českého.[8]

Tento závěr potvrzují i vzájemná srovnání imatrikulačních tax u jednotlivých sociálních skupin (nejvíce je to patrné ze srovnání skupin vesničanů).[9] Pouze v případě šlechty se zdá podle zaplacených imatrikulačních tax, že šlechta v českém a ještě o něco více v polském národě byla "movitější" než nobilita v bavorském národě. Vyplývá to zejména z plateb za scamna nobilium, kterou zaplatila v polském a českém národě vždy nadpoloviční většina urozených, zatímco v bavorském národě pouze o něco více než třetina, ale také z daleko většího zastoupení plných, polovičních a "jiných" výší imatrikulačního poplatku v bavorském národě.

Tvrzení o menší "exkluzivitě" šlechticů z bavorského univerzitního národa je však velice relativní. Již bylo zdůrazněno, že výše imatrikulačních tax se ustálila teprve zhruba po šesti letech existence samostatné juristické univerzity v Praze. Zároveň bylo ukázáno, že na rozdíl od ostatních národů, se do bavorského univerzitního národa zapsalo nejvíce osob právě v sedmdesátých letech 14. století. To se týká i šlechty. Do roku 1378, kdy se ustálila základní imatrikulační taxa i platba za scamna nobilium, se do bavorského univerzitního národa přihlásilo 14 z 33 všech šlechticů, kteří zaplatili taxu, označenou z hlediska zvyklostí po roce 1378 za poloviční, "jinou", případně plnou (u několika z nich rovněž není výše poplatku uvedena). V době zápisu těchto osob mohla však být tato suma dostačující pro získání privilegovaného postavení na univerzitě, vyjádřeného zmiňovanými speciálními lavicemi.

Označení dominus, používané v matrice, rozhodně nelze považovat za indikátor šlechtického původu dané osoby. Toto označení bylo používáno v souvislosti s příslušníky všech sociálních skupin. Přesto je toto označení relativně častější u osob šlechtického původu. Domníváme se tedy, že označení dominus je v matrice používáno jak ve smyslu obecném, tak speciálním (pro šlechtice, příp. vysoké církevní hodnostáře). Čeština tyto dva významy postihuje slovy "pan" a "pán".

Velký rozdíl mezi sledovanými univerzitními národy je patrný při srovnání církevních hodností uvedených v matrice. Kanovníci představovali v bavorském univerzitním národě více jak šedesát procent osob s církevním úřadem, zatímco v polském necelou třetinu a v českém méně než pětinu. V polském a českém národě převládalo zastoupení plebánů, kterých bylo naopak v bavorském národě pouze devatenáct procent. I porovnání dalších církevních úřadů jednoznačně potvrzuje, že u kleriků z bavorského univerzitního národa byly daleko více zastoupeny vyšší církevní úřady oproti klerikům z polského a zejména českého národa. Zároveň je však třeba zdůraznit, že církevní obročí uvedlo v bavorském národě pouze šestnáct procent všech zapsaných, u polského národa je tento podíl stejný, ale u českého národa některý z církevních úřadů uvedla necelá třetina zapsaných. Podíl držitelů církevních obročí je tedy v českém národě zhruba dvojnásobný.

Zajímavé je také srovnání světských úřadů a povolání mezi imatrikulovanými sledovaných národů. Do polského univerzitního národa se imatrikulovali pouze dva studenti, kteří uvedli svůj světský úřad, z nichž jeden byl světským úředníkem v pravém slova smyslu a druhý tvořil doprovod jiným urozeným studentům. V českém univerzitním národě, v němž je osob se světským úřadem či povoláním uvedeno oproti ostatním sledovaným národům nejvíce, najdeme několik notářů, iluminátora, lékaře, ale také soukromé učitele a sluhy. Světská povolání členů bavorského národa se týkají výlučně učitelů a sluhů, kteří tvoří součást doprovodu jinému vysoce postavenému zájemci o právnické studium v Praze. Zdá se tedy, že pražská právnická univerzita nebyla pro světské úředníky z oblastí Říše přitažlivá. Na druhou stranu deset soukromých učitelů (včetně vychovatele), zapsaných do bavorského univerzitního národa, je dvojnásobek oproti soukromým učitelům zapsaným do českého národa. Můžeme na základě tohoto srovnání s velkou opatrností uvažovat buď o elitním postavení žáků těchto soukromých učitelů, nebo o rozšíření tohoto způsobu vzdělávání v oblastech bavorského univerzitního národa. Obě naznačené možnosti přitom samozřejmě mohly hrát svou roli současně.

Předchozí studium na zahraničních univerzitách je zdaleka nejčastější u členů bavorského univerzitního národa, následují příslušníci polského národa a jednoznačně nejméně nalezneme těchto osob v českém národě. Je to samozřejmě způsobeno polohou území, z něhož členové jednotlivých národů pocházeli. Studenti bavorského univerzitního národa to měli na jiné univerzity jednoduše blíž, navíc řada nových univerzit vznikla právě na území tohoto národa (Vídeň, Heidelberk, Kolín nad Rýnem, případně i Erfurt), takže Praha byla pro studenty bavorského národa naopak nejvzdálenější. Naopak studenti z českého univerzitního národa se logicky nejprve hlásili na "domácí" univerzitu.

Podobná je i situace u univerzitních titulů získaných před imatrikulací na pražskou juristickou univerzitu, takže celkově můžeme konstatovat, že předchozí univerzitní vzdělání absolvovala zhruba čtrtina členů bavorského univerzitního národa a jen o málo menší byl tento poměr u příslušníků polského národa. V českém univerzitním národě představovali imatrikulovaní s předchozím univerzitním vzděláním pouze osmnáct procent členů tohoto národa.

Z uvedeného srovnání je evidentní, že předchozí studium na artistické fakultě rozhodně nebylo podmínkou imatrikulace na právnickou univerzitu. Naprostá většina imatrikulovaných žádné takové studium neabsolvovala. Navíc i ti, co jej absolvovali, nepovažovali ve velké většině za nutné tuto skutečnost při zápisu do juristické matriky zmínit. Z bavorského univerzitního národa se ke svému titulu "přiznalo" necelých 39 procent, z polského 35 procent a z českého pouze necelých třicet procent graduovaných. Uvedení titulu bylo tedy zřejmě pouze prestižní záležitostí, ovšem zejména titul bakaláře artistické fakulty v pražském univerzitním prostředí jako prestižní patrně považován nebyl, protože právě tento titul imatrikulovaní při zápisu až na výjimky neuvedli.

1  Dějiny UK, s. 179 - 180.
2  Graf návštěvnosti všech čtyř národů uveřejnili ve své studii již Zelený - Kadlec, s. 62. Z výše popsaných důvodů však nebyla zde uveřeujněná křivka návštěvnosti saského národa převáděna do grafu č. 53.
3  Kejř 1995, s. 97.
4  Viz Zatschek, s. 97-100. Mezi zeměmi, odkud pocházeli členové saského univerzitního národa (a to nikoli v zanedbatelném množství), se uvádí Nizozemí, Dolní Sasko, Vestfálsko apod.
5  Jako další doklad této praxe můžeme uvést následující případ: Johannes Swab de Buczpach se v roce 1402 zapsal na vídeňskou univerzitu do rýnského národa, pak pobýval na právnické univerzitě v Praze, kde byl členem bavorského univerzitního národa, a v roce 1411 se uvádí jako konsiliár opět na vídeňské univerzitě, ovšem tentokrát za národ saský. (Mimochodem v roce 1410 vystupoval jako svědek proti Jeronýmovi Pražském ve Vídni.) AJ, s. 83. ŽS, s. 312.
6  Uvedené srovnání sociálního původu příslušníků jednotlivých univerzitních národů vychází z procentuálního zastoupení dané skupiny v jednotlivých národech - viz grafy sociálního původu v kapitolách o českém, bavorském a polském univerzitním národě. Graf č. 2 vychází z počtu imatrikulovaných, odráží tedy skutečnost, že polský univerzitní národ je zhruba o třetinu početnější než zbylé dva národy.
7  V grafu č. 54 odpovídá pojmu "měšťan královského města" u polského a českého národa pojem "měšťan svobodného města" u národa bavorského. Podobně pojem "měšťan poddanského města" odpovídá pojmu "měšťan ostatních měst".
8  Srovnání opět vychází z poměrného zastoupení plateb v jednotlivých národech. Graf č. 55 zachycuje absolutní počet.
9  Podrobněji viz kapitola Výsledky - Bavorský univerzitní národ. Vyšší sociální úroveň členů bavorského univerzitního národa se jeví v těchto srovnáních ještě výraznější, což je ovšem způsobeno eliminací početné skupiny sociálně neurčených příslušníků bavorského národa.