Album juristarum

  Popis databáze

  Vstup do databáze

(Zpracovala Magida Sukkari)

Počty studentů z jednotlivých lokalit byly opět zpracovávány podle tří pravděpodobnostních kategorií. Pro český národ největší frekvenci zaznamenává jednoznačně Praha se 73 studenty, dále pak Tachov a Sezimovo Ústí - shodně 8 studentů, Žitava - 7 a Olomouc, Brno, Plzeň a České Budějovice po 6 zápisech.

Ze všech 678 příslušníků českého univerzitního národa byl sociální původ s úspěchem určen u 579 z nich, tj. 87%. Naopak společenský statut 99 imatrikulovaných, tedy asi 13% se identifikovat nepodařilo. U 214 osob je údaj o sociálním původu uveden přímo v matrice pražské právnické univerzity.U devíti imatrikulovaných bylo výslovně uvedeno, že jsou řeholníky, o 227 zapsaných bylo možno na základě uvedených beneficií a církevních úřadů s jistotou prohlásit, že byli kleriky. U převážné většiny ostatních posluchačů byl sociální původ odvozován podle místa původu, pokud ho posluchač uvedl v matrice. Při určování se postupovalo podle pravidel uvedených v kapitole Popis databáze.

Celkové sociální složení scholárů zapsaných do českého univerzitního národa ukazuje graf č. 3. Nejpočetnější sociální skupinou u českého univerzitního národa se jeví klerici (celkem 227 studentů určených jednoznačně a 10 nejistých). Dohromady je to téměř polovina těch, u nichž se podařilo určit sociální původ a přibližně 35% všech zapsaných vůbec. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří měšťané královských měst - s 127 intitulovanými zahrnují 26% sociálně určených, tj.19% z celkového počtu. Překvapivě významně jsou zastoupeni vesničané, kterých bylo jednoznačně identifikováno 110 a další 2 s určitými pochybnostmi. V celkovém počtu zastupují 20% a jejich poměrné zastoupení je tedy téměř shodné se zastoupením studentů z královských měst. Za zmínku stojí poměrně malé zastoupení imatrikulovaných z poddanských měst Celkem z nich pocházelo 62 studentů, tj. 12% ze skupiny sociálně určených a 9% z celkového počtu všech příchozích. Mezi intitulovanými českého univerzitního národa bylo také 28 šlechticů (málo přes 4%), 9 řeholníků (1,5%) a jeden měšťan svobodného města (Theodoricus Conradi de Trewens).[19]

Dalším významným indikátorem sociálního postavení studenta je výše imatrikulační taxy, kterou zaplatil, popř. slíbil zaplatit při vstupu do univerzitní korporace. Údaje o těchto platbách máme z juristické matriky k dispozici u naprosté většiny zapsaných. Pouze v deseti případech Album juristarum poplatek z neznámých důvodů neuvádí.Rozdělení studentů podle výše imatrikulační taxy ukazuje graf č. 4.

Plnou imatrikulační taxu 14 grošů zaplatilo celkem 299 , tedy přes 44%, všech intitulovaných. Téměř 19% zapsaných (98 osob) tvoří studenti v matrice označení jako pauper, kterým bylo placení po prokázání chudoby zcela prominuto. Polovinu předepsaného poplatku (7 grošů) dalo 29, tj. asi 5% imatrikulovaných.

Dvojnásobnou taxu nazývanou scamna nobilium, protože opravňovala k sezení v privilegované šlechtické lavici, si mohlo dovolit celkem 41 (6%) příslušníků českého univerzitního národa. Přitom dvacet osm z nich složilo do univerzitní pokladny dvojnásobek obvyklé imatrikulační taxy, tj 24 grošů, deset zapsaných zaplatilo jeden zlatý a symbolický jeden groš, tři osoby zaplatily pouze jeden zlatý (Johannes, Johannes, prior monasterii s. Marie Nivis in Praga, Andreas, canonicus ecclesiae Colocensis),[20] jeden intitulovaný zaplatil 26 grošů (Antonius, plebanus ecclesiae in Mülbach)[21] a jedna osoba dokonce jeden zlatý a 21 grošů (Nicolaus Rochonis de Horzyenyewes, rector parochialis).[22]

Čtrnáct grošů slíbilo dále zaplatit 22 ze zapsaných, závazek pozdějšího uhrazení poloviny známe pouze v jediném případě. 19 posluchačům českého národa bylo placení prominuto z jiných důvodů než pro chudobu. Najdeme mezi nimi studenty, za které se zaručil nebo přimluvil, někdo z významných osobností univerzitního života. Sedm studentů bylo přijato bez placení ad honorem univerzitatis.

Jiné imatrikulační poplatky než shora uvedené standardní taxy byly v databázi evidovány pod souhrnným označením "jiná" taxa a zaplatilo ji celkem 122 studentů intitulovaných do českého národa, z toho 72 z nich dalo méně než 14 grošů. Osm intitulovaných uhradilo vstupní poplatek ve výši mezi 14 a 24 groši. Zbývajcí studenti zaplatili méně než 7 grošů.

Velmi zajímavé je porovnání určeného sociálního stavu zapsaného a výše imatrikulační taxy, kterou zaplatil. Plnou taxu platili nejvíce studenti českého univerzitního národa určení jako klerici. Druhou skupinou. která nejčastěji hradila plnou sumu byli měšťané českých královských měst. Zaplatila ji ale i řada vesničanů a obyvatelů poddanských měst a dokonce i 4 šlechtici a 6 řeholníků. Mezi těmi, kdo složili poloviční poplatky převažují opět klerici a měšťané královských měst. Osoby zařazené mezi pauperes pocházely obvykle z vesnic, částečně i z královských a poddanských měst. K chudým studentům se také přihlásilo třináct kleriků.

Pozdější uhrazení plné taxy slíbili čtyři měšťané poddanských měst, dvanáct kleriků, čtyři měšťané královského města a dva vesničané. O tom, zda slib byl dodržen a zmínění imatrikulovaní později skutečně příslušný obnos zaplatili, juristická matrika ani jiné univerzitní prameny až na výjimky nehovoří.[23]

Mezi privilegovanými, kterým bylo placení taxy prominuto najdeme s výjimkou šlechticů a řeholníků všechny sociální skupiny. Není tedy zřejmě možné hledat přímou souvislost mezi promíjením vstupních poplatků a společenským postavením těchto zapsaných.

Výsadní taxu scamna nobilium platili pochopitelně na prvním místě příslušníci šlechty, dále významní klerici, ale i jeden řeholník (Johannes, prior monasterii s. Marie Nivis in Praga),[24] dva vesničané (Johannes Borzkonys de Nowa willa a Hermanus de Swinczan).[25] O osobách nešlechtického původu, které uhradily imatrikulační taxu 24 nebo více grošů, nemáme bohužel k dispozici žádné jiné údaje než poskytuje matrika, proto není zatím možné ani podrobnější vysvětlení, proč právě tito zapsaní zaplatili taxu jinak vyhrazenou příslušníkům nobility.

Sociální stratifikace příslušníků českého univerzitního národa podle uhrazených imatrikulačních poplatků vypadala následovně:

Téměř polovina kleriků (48%) zaplatila normální imatrikulační taxu 14 grošů, skoro třetina z nich (29%) dala méně než 14 grošů. Šest procent příslušníků světského kléru se hlásilo ke skupině chudých studentů (pauper), téměř stejný počet studentů slíbil uhradit poplatek za zápis později, nebo složil polovinu předepsané taxy. Přibližně devět procent duchovních si mohlo dovolit privilegovanou scamna nobilium, tři z nich zaplatili dokonce více než 24 grošů (Antonius, plebanu in Mülbach, nicolaus Rochonis de Horzyenyewes, rector parochialis, Andreas, canonicus eccl. Colocensis).[26] V pěti případech bylo klerikovi placení odpuštěno.

Z celkového počtu devíti zapsaných řeholníků jich nejvíce uhradilo plnou imatrikulační taxu 14 grošů (6 osob), jeden zaplatil scamna nobilium (Johannes, prior monasterii s. Marie Nivis in Praga).[27] Dva řádoví příslušníci zaplatili polovinu stanovené taxy (Johannes frater Premonstratens., plebanus in Mylewsk, Jacobus de elegrado ordinis cisterciensis).[28] Nejobvyklejší řeholí mezi zapsanými řádovými studenty českého univerzitního národa pražské právnické univerzity byli premonstráti (3 imatrikulovaní), dále pak minorité (2 intitulovaní). Jedním posluchačem jsou zastoupeni také karmelité, augustiniáni - kanovníci, cisterciáci a benediktini. V některých případech bývali řeholníci v matrice označováni slovíčkem frater.[29]

Osoby šlechtického stavu bývají v matrice nejčastěji označovány jako nobilis, popř. nobilis vir nebo nobilis dominus,[30] zaznamenány jsou i konkrétní šlechtické tituly jako baro, comes,[31] v jednom případě bylo při zápisu šlechtice použito samostatného výrazu dominus, který však není v prameni důsledně používán k označení privilegovaných sociálních skupin (k této skutečnosti viz. dále).

Převážná většina nobility zaplatila příslušnou šlechtickou taxu, tedy scamna nobilium, ve výši minimálně 24 grošů. Normální poplatek uhradili pouze 4 zapsaní, kteří se hlásili ke šlechtickému stavu (Ulricus de Lesan alias de Selnberg, Smylo de Wyczow, Johannes de Zator, Johannes Grabiczie de Weitmol, alias de Rudecz).[32] Čtyři šlechtici složili poplatek v jiné než předepsané výši.

Pouze pět ze zapsaných českých šlechticů uvedlo již při zápisu v matrice uvedlo významný církevní úřad nebo obročí. Ondřej ze Sezimova Ústí byl pražským kanovníkem, Čeněk z České Lípy byl kroměřížským proboštem, Jindřich z Lichtemburku plebánem v Grossrussbachu, Vavřinec z Březové rovněž zastával úřad plebána v Lounech a Mikuláš z Kosczola patřil mezi kanovníky kapitulního kostela ve Wrocłavi a Włoclavku.[33] S výjimkou Mikuláše z Kosczola, u kterého je údaj o výši imatrikulační taxy vynechán, zaplatili všichni tito hodnostáři imatrikulační taxu minimálně 24 grošů.

Převážná většina zapsaných měšťanů královských měst složila plnou imatrikulační taxu (téměř 60%). Osmina z nich uhradila poplatek spadající do kategorie "jiná taxa", u všech se ale jednalo o částku nižší než 14 grošů. Poloviční taxu dalo šest studentů zahrnutých do kategorie měšťanů královských měst, přibližně čtvrtině (22%) bylo placení odpuštěno pro chudobu. Tři měšťané královských měst (Johannes Johanni de Praga, Gregorius de Olomucz, notarius civitatis Pragensis, johannes Sera de Przedslaw, notarius univerzitatis)[34] byli imatrikulováni ad honorem univerzitatis. Tři měšťané královských měst zaplatili taxu příslušející šlechticům (Johannes, Wenceslaus Jenkonis de Praga, Nicolaus Wenceslai Gauner de Praga)[35] a čtyři z nich slíbili složit plnou taxu.

Scholáři pocházející z poddanských měst platili také převážně normální imatrikulační poplatek 14 grošů (43%). Více než jedna pětina (27%) jich však uvedla, že patří k chudým studentům. 23% z nich zaplatilo taxu nižší než 14 grošů. Jedna osoba složila pouze poloviční taxu (Jacobus de Lütomüschel),[36] čtyři intitulovaní pocházející z poddanských měst slíbili uhrazení vstupního poplatku v plné výši později.

Z posluchačů juristické univerzity, kteří přišli do Prahy z vesnic, zaplatila opět značná část řádnou taxu (33%). Téměř stejný podíl (35%) však tvoří ve skupině českých vesničanů také studenti zapsaní jako pauper. Téměř čtvrtina (21%) z nich dala jinou taxu, z toho přibližně polovina méně než 14 grošů, jeden složil více než běžnou výši taxy - 15 grošů (Przybiko de Porzessyn)[37] a jeden z nich byl intitulován ad honorem univerzitatis (Lybussyus de Kralycz).[38] Osm imatrikulovaných vesničanů mohlo uhradit pouze polovinu předepsaného poplatku. Dva studenti slíbili zaplatit sibi fortuna arridente (Mathias Halerz de Brenny, Martinus de Przistoupim).[39] Dva vesničané složili naopak taxu šlechtickou (Johannes Borzkonys de Nowa willa, Hermanus de Swinczan).[40]

Zajímavé je sledovat sociální původ osob označovaných v matrice jako Dns., resp. Dominus (viz graf č. 5). Celkem jich v juristické matrice najdeme šedesát tři. Přibližně polovina (58%) z nich byla sociálně určena jako klerici. Oproti všem předpokladům však asi 10% z takto označených studentů pocházelo z vesnic. Dvanácti procenty jsou zastoupeni také šlechtici, řeholníci a měšťané královských měst.

Ani míra zaplacených imatrikulačních tax, nás u těchto intitulovaných příliš nepřesvědčuje, že by se jednalo o osoby zvlášť vysoce společensky postavené (viz graf č. 6). Nejvíce z nich (34%) zaplatilo plnou taxu, patnáct procent uhradilo šlechtickou taxu a stejný podíl tvoří ti, co dali méně než 14 grošů. Sedm procent dalo polovinu stanovené taxy. Pět procent jich zaplatilo více než 14 grošů. Stejný počet se jich hlásil k pauper. U zbylých tří a půl procenta není uveden v matrice žádný údaj o zaplacené imatrikulační taxe.

Z dosud známých údajů tedy vyplývá, že užívání označení dominus nemělo v juristické matrice žádná ustálená nebo striktně dodržovaná pravidla a zřejmě šlo o zcela neutrální označení imatrikulovaného studenta.

Další charakteristikou dokreslující sociální postavení imatrikulovaných studentů je povolání otce. Zde však znovu jako již tolikrát narážíme na torzovitost pramenných údajů. U studentů českého univerzitního národa se povolání otce podařilo zjistit pouze v osmi případech, z toho u převážné většiny bylo povolání otce odhadnuto přímo z vlastního jména v matrice, kde ovšem často není zřejmé, zda se jedná o skutečné povolání otce nebo jen příjmení převzaté z povolání daného např. rodinou tradicí. Výčet jednotlivých povolání otců vyskytujících se v právnické matrice českém univerzitním národě ukazuje následující tabulka.

Povolání otce	Překlad	Počet
Camerarius	pokladník	2
Judex	soudce	1
notarius pretorii	notář	1
Protonotarius	protonotář	3
Salczerius	solař	1

Poměrně značná část (asi 30%) studentů českého univerzitního národa uvedla v matrice držbu nějakého církevního beneficia nebo úřadu. Absolutní převahu mezi nimi měli klerici (95%), dále bylo zastoupeno pět šlechticů a čtyři řádoví příslušníci. Tři osoby držely zároveň dvě církevní hodnosti (Wenceslaus, canonicus Wissegradensis, plebanus in Elav, Procopius de Trzebowel, canonicus s. Egidii Pragensis, Hewko de Konyad)[41] a jedna dokonce v době zápisu tři beneficia najednou (Hinco de Cluczow).[42]

Procentuální zastoupení jednotlivých církevních úřadů u studentů českého univerzitního národa ukazuje graf č. 7. Ze všech v matrice uvedených církevních funkcí a obročí je nejvíce plebánů (50%) dále následují kanovníci (18%), knězů (8%), oltářníci (7%), probošti (4%), kaplani a faráři (obě skupiny jsou zastoupeny shodně 3%). Celkem čtyřikrát se v českém národě vyskytla funkce arciděkana, po dvou jsou zastoupeni kanovníci katedrálního kostela, děkané kostelů a vikáři. Mezi imatrikulovanými studenty českého univerzitního národa najdeme také jednoho kustoda kostela (custos ecclesiae), děkana, řádového učitele, oficiála, plebána farního kostela, prokurátora konsistoře, děkana kostela a vikáře (vicarius perpetuus).

U 78 osob máme informace o tom, že držely církevní obročí nebo úřady již v době před vstupem na pražskou právnickou univerzitu, ale při zápisu do matriky je neuvedly. Jedenáct z nich drželo prokazatelně tuto funkci během studia na juristické univerzitě. Důvody vynechání titulu u této skupiny nelze jednoznačně určit, zřejmě se jednalo o opominutí při zápisu.

Světská povolání uvedlo 18 imatrikulovaných, nejčastější byla funkce soukromého učitele (pedagogus, magister), dále servitor (3 osoby) a notář (2 osoby), jednou se vyskytl veřejný notář, notář pražského probošta, protonotář panovníka, iluminátor, pražský oficiál a lékař.

Pouze necelá pětina (18%) studentů českého univerzitního národa měla (alespoň pokud jsme informováni) při vstupu na pražskou právnickou univerzitu za sebou již nějaké předchozí vzdělání. Doklady o partikulárním studiu dosud úplně chybí, dřívější univerzitní studia se podařilo doložit u 127 zapsaných. Z nich převážná většina (95%) navštěvovala pražskou artistickou fakultu. Pět intitulovaných pobývalo před příchodem na vysokých školách v zahraničí (Jodocus Hecht de Rossicz, Theodoricus Petri de Praga, Simon Nicolai de Praga, Hermanus Gristet de Moedricz, Antonius,plebanus eccl. In Mülbach),[43] přičemž jeden z nich prokazatelně studoval před studiem na juristické univerzitě na pražském třífakultním obecném učení (Jodocus Hecht de Rossicz).[44]

Jen asi pět procent z celkového počtu imatrikulovaných uvedlo v matrice předchozí získané univerzitní grady. Z toho se u naprosté většiny (76%) jednalo o titul mistra sedmera svobodných umění, v osmi případech o titul bakaláře artes a pouze u jednoho posluchače o titul z jiné, teologické, fakulty (Ludowicus de Praga).[45]

Z jiných pramenů však víme, že před vstupem na juristickou univerzitu získalo některé akademické grady (jeden až tři) ve skutečnosti nejméně 120 studentů. Z toho tedy vyplývá, že při imatrikulaci neuvedla získanou akademickou hodnost ani třetina (29%) z těch, kterým právoplatně patřila.

Naprostá většina studentů s předchozími hodnostmi k nim dospěla na artistické fakultě pražské univerzity (97%), z toho padesát osm procent získalo pouze titul baccalarius artium, třiceti osobám se podařilo stát se na artes bakalářem i mistrem, u sedmnácti víme o udělení titulů bakaláře, licenciáta a mistra, jednoho studenta českého národa jen jako licenciáta a konečně tři příchozí jako bakaláře a licenciáta. Dvě osoby z českého národa se staly před vstupem na pražskou právnickou univerzitu kromě bakaláře a mistra svobodných umění ještě bakalářem teologie (Ludovicus de Praga, Petrus de Konyepruss).[46]

Z výše uvedených faktů vyplývá, že naprostá většina těch, kteří absolvovali nějaká univerzitní studia ještě před příchodem na pražskou juristickou alma mater, navštěvovala artistickou fakultu.

---

1   AJ, s. 35.
2  AJ, s. 32, 50.
3  AJ, s. 31, 36, 38, 39, 53, 57.
4  AJ, s. 33, 47, 48.
5  Viz kapitola Popis databáze.
6   Statuta Univerzitatis Pragensis. Ed. A. DITTRICH et A.SPIRK. Pragae 1848.
7  AJ, s.28, 43, 44, 47, 49, 50.
8  AJ, s. 29, 43.
9  AJ, s. 31, 39.
10  AJ, s. 49.
11  AJ, s. 37.
12  AJ, s. 30.
13  AJ, s. 30.
14  AJ, s. 41.
15  AJ, s. 46.
16  AJ, s. 32.
17  AJ, s. 47.
18  Viz kapitola Popis databáze.
19  AJ, s. 39.
20  AJ, s. 31, 35, 55.
21  AJ, s. 52.
22  AJ, s. 35.
23  Viz kapitola Album juristarum.
24  AJ, s. 35.
25  AJ, s. 40, 53.
26  AJ, s. 31, 35, 52.
27  AJ, s. 55.
28  AJ, s. 29.
29  AJ, s. 29, 43, 47.
30  AJ, s. 49, 50.
31  AJ, s. 32, 36, 37.
32  AJ, s. 31, 34, 52, 57.
33  AJ, s. 37, 38, 45.
34  AJ, s. 38, 39, 40.
35  AJ, s. 34, 35, 38, 41, 43, 47, 48, 49.
36  AJ, s. 30.
37  AJ, s. 32.
38  AJ, s. 41.
39  AJ, s. 52, 57.
40  AJ, s. 36, 40.
41  AJ, s. 29, 36, 49.
42  AJ, s. 29.
43  AJ, s. 44, 49, 51, 52.
44  AJ, s. 44.
45  AJ, s. 40.
46  AJ, s. 40, 42.