Album juristarum

  Popis databáze

  Vstup do databáze

(Zpracovala Jana Borovičková)

Počty studentů z jednotlivých lokalit (tzv. frekvence lokalit) byly opět zpracovávány podle tří pravděpodobnostních kategorií. Největší frekvence zaznamenávají lokality slezské zejména města: Lehnice a Vratislav po dvaceti studentech, Nisa 13, Hlohov 11, Opole, Svídnice a Brzeg po šesti, resp. sedmi imatrikulovaných. Z lužických měst vede Budyšín s deseti posluchači, následuje Chotěbuz ze sedmi, Gubin s pěti a Zhořelec s dvěma, resp. pěti zapsanými. Z pruských měst jsou zastoupeny Toruň (9, resp. 10 intitulovaných), Elbląg, Gdaňsk a Malbork po osmi studentech. Durynsko representují Eisenach (8), Erfurt (5) a Nordhausen (4+1), z míšeňských měst jmenujme ještě Cvikov (8), Drážďany (7) a Míšeň (6). Z Krakova pocházelo celkem pět posluchačů polského univerzitního národa.

Ze všech 925 příslušníků polského univerzitního národa bylo sociální určení zjištěno u 762, tj. 82%. Naopak společenský status 163 imatrikulovaných, tedy asi 18% z celkového počtu se identifikovat nepodařilo. Pro sto šedesát devět intitulovaných najdeme údaj o sociálním zařazení přímo v matrice pražské právnické univerzity. U dvanácti osob bylo výslovně uvedeno, že jsou řeholníky, o sto třiceti sedmi zapsaných bylo možno na základě uvedených beneficií a církevních úřadů s jistotou říci, že byly kleriky. Dvacet příchozích udalo šlechtický titul. U ostatních posluchačů bylo sociální zařazení odvozováno podle místa původu podle pravidel uvedených výše.

Celkové sociální složení zapsaných příslušníků polského univerzitního národa ukazuje graf č.9. Nejpočetnější sociální skupinou se jeví imatrikulovaní, kteří pocházeli z poddanských měst (celkem 268 studentů určených jednoznačně a 99 nejistých). Dohromady je to téměř polovina těch, u nichž se podařilo určit sociální zařazení a skoro 40% všech zapsaných vůbec.

Klerici, kterých bylo celkem intitulováno 154, představují 20% sociálně určených, tj. téměř 17% ze souhrnného počtu posluchačů. Spolu s dvanácti zapsanými řeholníky (1%) tedy tvoří osoby církevního stavu necelých 18%. Překvapivě významně jsou zastoupeni vesničané, kterých bylo jednoznačně identifikováno 135 a s jistou pochybností dalších 11. Blíží se tak pětinovému počtu studentů z poddanských měst, v celkovém součtu pak znamenají něco málo přes 15%.

Malé procento imatrikulovaných z královských měst je dáno geografickou oblastí polského univerzitního národa, kde královská města představují v našem období jev spíše ojedinělý (Vratislav, Hlohov, Łeczyca, Płock, Radom, Nowy Sącz, Szydłów, Jasło, Kłodsko, Kościan, Konin, Sandoměř, Krakov, Żary, Eilenburg). Celkem z nich pocházelo 50 studentů 6), tj. 7% určených osob a asi 5% všech příchozích. Dohromady je měšťanský stav zastoupen plnými 45% (417 osob). Mezi intitulovanými polského univerzitního národa bylo také 32 šlechticů (4%) a jeden měšťan svobodného města.[19]

Ddalším významným indikátorem sociálního postavení studenta je výše imatrikulační taxy, kterou zaplatil, popř. slíbil zaplatit při vstupu do univerzitní korporace. Údaje o těchto platbách máme z juristické matriky k dispozici u naprosté většiny zapsaných. Pouze v deseti případech polského univerzitního národa Album juristarum poplatek z neznámých důvodů neuvádí. Rozdělení studentů podle výše zaplacených vstupních poplatků ukazuje graf č. 10.

Plnou imatrikulační taxu 14 grošů zaplatilo celkem 472, tedy přes 50% všech intitulovaných. Téměř jednu pětinu zapsaných (170 osob, 18%) tvoří studenti v matrice označení jako pauper, kterým bylo placení po prokázání chudoby zcela prominuto. Polovinu předepsaného poplatku (7 grošů) dalo 49, tj. asi 5% imatrikulovaných.

Dvojnásobnou taxu nazývanou scamna nobilium, protože opravňovala k sezení v privilegované šlechtické lavici, si mohlo dovolit celkem 33 posluchačů (4%). Dvacet šest z nich složilo do univerzitní pokladny dvojnásobek obvyklé imatrikulační taxy, tj. 24 grošů, pět zapsaných zaplatilo jeden zlatý a symbolický jeden groš,[20] jeden intitulovaný zaplatil na místo 24 grošů celou kopu, tedy 60 grošů[21] a Ernestus de Honsteyn dal dokonce dva zlaté.[22] Čtrnáct grošů slíbilo dále zaplatit 13 ze zapsaných, závazek pozdějšího uhrazení poloviny známe pouze v jediném případě.

Devatenácti imatrikulovaným bylo placení prominuto z jiných důvodů než zařazení k chudým studentům. Najdeme mezi nimi posluchače, za které se zaručil nebo přimluvil někdo z významných osobností univerzitního života (honoratus propter dominum Nicolaus Geunheri, scholasticum Wisgradensis, ad petitionem doctorum et multorum aliorum dominorum gratis intitulatus, frater rectoris, honoraus est, pauper nil, pro quo Nicolaus Geunheri rogavit).[23] Mikuláš ze Cvikova byl přijat bez placení ad honorem universitatis.[24]

Ve dvanácti případech objevíme v imatrikulačním zápisu poznámku propter Deum. Jiné imatrikulační poplatky než shora uvedené standardní taxy zaplatilo celkem 158 studentů. Z toho 151 zapsaných dalo méně než 14 grošů zejména v prvním období existence pražské právnické univerzity, kdy nebylo zřejmě ještě placení imatrikulačních poplatků ustáleno nebo pevně dodržováno. Sedm intitulovaných uhradilo vstupní poplatek ve výši mezi čtrnácti a dvaceti čtyřmi groši.

Velmi zajímavé je porovnání určeného sociálního stavu zapsaného a výše imatrikulační taxy. Placení imatrikulačních poplatků podle jednotlivých sociálních skupin zachycují grafy č. 11-16. Sociální stratifikace studentů polského univerzitního národa na pražské právnické univerzitě podle uhrazených imatrikulačních poplatků tedy vypadala takto:

Téměř polovina kleriků (47%) zaplatila normální imatrikulační taxu 14 grošů, skoro čtvrtina z nich (24%) dala méně než 14 grošů. Pět procent příslušníků světského kléru se hlásilo ke skupině chudých studentů (pauper), 3% slíbila uhradit poplatek za zápis později. Polovinu předepsané taxy složilo na místě celkem 14% všech kleriků. Přibližně 6% duchovních si mohlo dovolit privilegovanou scamna nobilium, dva z nich zaplatili dokonce více než 24 grošů, tj. 1 zlatý a 1 groš.[25] V jednom případě bylo klerikovi placení odpuštěno.[26]

Z celkového počtu dvanácti zapsaných řeholníků jich nejvíce uhradilo plnou imatrikulační taxu 14 grošů, jeden zaplatil scamna nobilium,[27] bratr Kristián Růže dal 15 grošů.[28] Tři další řádoví bratři složili taxu menší než 14 grošů.[29] Dva z řeholníků se zapsali jako chudí studenti.[30] Nejobvyklejší řeholí mezi zapsanými řádovými studenty polského univerzitního národa pražské právnické univerzity byl bezpochyby řád německých rytířů (5 imatrikulovaných), dále pak augustiniáni kanovníci (3 intitulovaní) a křížovníci (2 zapsaní). Jedním posluchačem jsou zastoupeni také premonstráti a benediktíni.

Osoby šlechtického stavu bývají v matrice nejčastěji označovány jako nobilis, popř. nobilis vir nebo nobilis dominus,[31] zaznamenány jsou i konkrétní šlechtické tituly jako baro, comes, haeres, dux,[32] případně ve spojení s adjektivem illustris,[33] v jednom případě bylo při zápisu šlechtice použito samostatného výrazu dominus,[34] který však není v prameni důsledně používán k označení privilegovaných sociálních skupin - viz dále. Pro rok 1386 najdeme v matrice souhrnnou poznámku ultimus, scriptum est 5 nobiles et 16 simplices.[35] Převážná většina nobility zaplatila příslušnou šlechtickou taxu, tedy scamna nobilium, ve výši minimálně 24 grošů. Normální poplatek uhradila asi jedna třetina ze zapsaných, kteří se hlásili ke šlechtickému stavu. U třech osob evidentně patřících k nobilitě byla zaznamenána platba menší než 20 grošů.[36] Téměř polovina (43%) ze zapsaných šlechticů již při zápisu v matrice uvedla významný církevní úřad nebo obročí.[37]

Plnou taxu zaplatilo také přes polovinu zapsaných měšťanů královských měst. Čtvrtina z nich však uhradila poplatek kategorie "jiné taxy", ale jen v jednom případě se jednalo o částku vyšší než 14 grošů.[38] Poloviční taxu dali čtyři měšťané královských měst, pěti z nich bylo placení odpuštěno pro chudobu. Janu Cranczovi z Krakova bylo odpuštěno "pro lásku boží" (propter Deum).[39] Mikuláš Briger z Hlohova slíbil zaplatit po masopustních svátcích roku 1404 ( promisit infra carnisprivium).[40]

Posluchači z poddanských měst platili také převážně normální imatrikulační poplatek 14 grošů (celkem 55%). Asi jedna pětina (21%) jich uvedla, že patří k chudým studentům. Téměř 14% z nich zaplatilo taxu nižší než 14 grošů. Jedenáct osob složilo pouze poloviční taxu, deseti bylo placení prominuto, převážně propter Deum. Petrus Eckardi de Wormdit byl zproštěn platby na přímluvu Mikuláše Geunera (honoratus propter dominum Nicolaus Geuneri scholasticum ecclesiae Wisgradensis),[41] Mikuláši ze Cvikova bylo odpuštěno ad honorem universitatis.[42] Pět intitulovaných slíbilo uhrazení poplatku v plné výši později. Johannes Aichlburen de Antiqua - Paczkaw zaplatil dokonce taxu scamna nobilium 24 groše.[43]

Z posluchačů juristické univerzity, kteří přišli do Prahy z vesnic, opět více než polovina (52%) zaplatila obyčejnou taxu. Téměř 16% z nich dalo méně než 14 grošů, pět intitulovaných vesničanů mohlo uhradit jen polovinu předepsaného poplatku. Asi čtvrtina vesničanů byla imatrikulována jako pauper. Dvěma studentům bylo placení odpuštěno.[44] Günter z Chełmonie slíbil zaplatit 14 grošů, Jan Heindrichův z Glowinu složil naopak taxu šlechtickou.[45]

Zajímavé je sledovat sociální původ osob označovaných v matrice jako Dns., resp. dominus (Viz graf č. 17). Celkem jich v juristické matrice najdeme šedesát tři. Téměř polovina (49%) z nich byla sociálně určena jako klerici, více než pětinu tvoří měšťané poddanských měst. Oproti všem předpokladům však skoro 10% z takto označených studentů pocházelo z vesnic. Pěti procenty jsou zastoupeni také šlechtici, řeholníci a měšťané královských měst.

Ani míra zaplacených imatrikulačních tax, nás u těchto intitulovaných příliš nepřesvědčuje, že by se jednalo o osoby zvlášť vysoce společensky postavené (viz graf č. 18). Nejvíce (ke 40%) jich zaplatilo méně než 14 grošů, asi třetina uhradily plnou taxu, 15% dalo polovinu, 5% se hlásilo k pauper. Jen dva zapsaní označení zkratkou dns. složili imatrikulační poplatek vyšší než 14 grošů, což je spolu se stejně zapsanými šlechtici necelých 13%. Prozatím se tedy zdá, že užívání označení dominus nemělo v juristické matrice žádná ustálená nebo striktně dodržovaná pravidla. Rozhodně však nebylo vyhrazeno pro šlechtice, osoby svobodné nebo jinak privilegované.

Další charakteristikou dokreslující sociální postavení imatrikulovaných studentů je povolání otce. Zde však znovu jako již tolikrát narážíme na torzovitost pramenných údajů. U studentů polského univerzitního národa se povolání otce podařilo zjistit jen v jednatřiceti případech, z toho u dvaceti sedmi imatrikulovaných bylo povolání otce odhadnuto přímo z vlastního jména v matrice, kde ovšem často není zřejmé, zda se jedná o skutečné povolání otce nebo jen příjmení převzaté z povolání daného např. rodinou tradicí. Pouze u čtyř intitulovaných známe nepochybné povolání otce z jiných pramenů. Nejčaštějšími povoláními byly: kovář (5x), mlynář (2x), strážce (3x), kožešník (2x), rychtář (2x).

Z celkového počtu 925 imatrikulovaných uvedlo v matrice asi 16% (celkem 153 osob) držbu nějakého církevního beneficia nebo úřadu. Z toho bylo 134 kleriků, 3 měšťané poddanských měst, 15 šlechticů a jeden vesničan. Jedenáct osob drželo dvě beneficia a dva zapsaní (Jacobus de Malocz, cantor Aiseliensis et canonicus Vlateslauiensis et Vnouiensis, Fridericus de Salondorf, canonicus Wratislauiensis et Warmiensis, et plebanus in Prust)[46] dokonce tři úřady najednou. Světská povolání uvedli Hartungus, informator dominorum de Swarzburg et Glichen a Andreas de Golczow, cancellarius terrae Plocensis.[47]

Počty intitulovaných v jednotlivých církevních úřadech ukazuje graf č. 19. Nejčastěji se vyskytuje funkce plebána (44%), dále následují kanovníci (31%), oltářníci (5%), kněží (4%) a faráři (4%). Celkem čtyřikrát se v matrice vyskytla funkce probošta a vikáře. Po dvou jsou zastoupeni děkané kostelů, scholastici a biskupové poznaňský a míšeňský.[48] Mezi imatrikulovanými polského univerzitního národa najdeme také jednoho kantora (cantor), kaplana, jáhna, kazatele nebo zástupce probošta. U devíti osob máme informace o tom, že držely církevní obročí nebo úřady již v době před vstupem na pražskou právnickou univerzitu, ale při zápisu do matriky je neuvedly. Nelze však s jistotou říci, zda se jednalo o opominutí při zápisu nebo zda tito imatrikulovaní přestali před vstupem na pražskou právnickou univerzitu zmíněné úřady vykonávat.

Jen asi pětina (alespoň pokud jsme informováni) imatrikulovaných měla při vstupu na pražskou právnickou univerzitu za sebou již nějaká předchozí vzdělání. Doklady o partikulárním studiu příslušníků polského univerzitního národa dosud úplně chybí, dřívější univerzitní studium se podařilo doložit u 212 zapsaných.

Z nich převážná většina (91%) navštěvovala pražskou artistickou fakultu. Čtrnáct intitulovaných pobývalo před příchodem na právnických školách v zahraničí, kde o šesti z nich můžeme s jistotou říci, že poslouchali sedmero svobodných umění, dva studenti měli za sebou již nějaké předchozí školení na právech.[49] Petr z Lehnice studoval před vstupem na juristickou univerzitu v Praze artes a teologii.[50] Čtyři další posluchači navštěvovali kromě pražských artes ještě některou z univerzit v cizině. Arnold Stapel z Koszwal studoval kanonické právo v Boloni, Teodorik Buern z Mühlhausenu se před příchodem do Prahy vzdělával na právech ve Vídni.[51]

Jen asi 8% (76 osob) z celkového počtu imatrikulovaných uvedlo v matrice předchozí získané univerzitní grady. Z toho téměř v devadesáti procentech se jednalo o titul mistra sedmera svobodných umění, v sedmi případech o titul bakaláře artes a pouze u jednoho posluchače o titul právnický.[52] Z jiných pramenů však víme, že před vstupem na juristickou univerzitu získalo akademické grady ve skutečnosti nejméně 210 studentů. V matrice tedy uvedlo získanou akademickou hodnost jen o něco více než třetina (35%) z intitulovaných, kterým právoplatně patřila. Naopak čtyři z imatrikulovaných uvedli v matrice akademickou hodnost, kterou získali evidentně (byť v krátkém čase) až po vstupu na pražskou juristickou univerzitu.[53]

Naprostá většina studentů s předchozími hodnostmi k nim dospěla na artistické fakultě pražské univerzity (92%), z toho 70% získalo pouze titul baccalarius artium, 39 osobám se podařilo stát se na artes bakalářem i mistrem, u patnácti z nich víme o udělení titulů bakaláře, licenciáta a mistra, dva ze zapsaných známe z pražské artistické fakulty jako licenciáty a mistry a konečně jednoho příchozího jen jako bakaláře a licenciáta. Petr z Lehnice se stal před vstupem na pražskou právnickou univerzitu kromě bakaláře a mistra svobodných umění ještě bakalářem teologie.[54] Třináct imatrikulovaných získalo předchozí akademický grad v cizině nebo u nich nejsme schopni původ titulu určit. Jedná se o již zmíněného bakaláře dekretů a dále o čtyři bakaláře a osm mistrů svobodných umění.

Závěrem můžeme říci, že naprostá většina těch, kteří před příchodem na pražskou juristickou univerzitu prošli předcházejícím univerzitním školením, absolvovala vzdělání artistické. Navíc musíme konstatovat, že až na dvě výjimky všichni dokončili předchozí studia ziskem alespoň nižšího akademického gradu. Zaznamenány byly pouze čtyři případy předchozího studia práv (Boloňa, Erfurt, Vídeň),[55] které se dvěma posluchačům podařilo zakončit ziskem titulu bakalář dekretů.

---

1  AJ, s. 101, 108.
2  AJ, s. 112, 114.
3  Henricus Vasmodi de Rodenberg, Henricus Miles de Erphordia, Nicolaus Michaelis de Taczaw, Johannes Ysenhart de Salcza, Bertholdus Buckardi de Ysenach, Johannes Storch de Czwyckaw, Wulfardus Ysermenger de Danczk - AJ, s. 3, 12, 13, 14, 20.
4  AJ, s. 103.
5  Johanes episcopus Poznoniens et dux Opoliens, Falkenbergens et Strelicens, Henricus de Goslaria de Northusen, Nicolaus de Sprotauia alias de Glocouia, Johannes de Gremis de Mersburk, Nicolaus de Kotbos de Colkewicz - AJ, s. 95, 96, 97, 102, 108.
6  AJ, s. 97.
7  Henricus de Buckenstroph, Henricus Konigisse, Conradus de Stůbing, Laurentius Breytenaych - AJ, s. 85, 91, 102, 110.
8  Petrus de Nimandis, Johannes Galli de Caslaw - AJ, s. 88, 97.
9  Seyfridus Korweicz de Gerherstorf - AJ, s. 102.
10  Conradus de Wydere, Fridericus de Nesselrede - AJ, s. 90, 95.
11  Caspar de Schonenburg, Gizlerus de Braclis, Marguardus Quakeynbrwge - AJ, s. 100, 101, 105.
12  Henricus Konegynrod, Johannes de Polenczke, Nicolaus Halbestat, Johannes Quidlingburg, Andreas Getlant Dessaw - AJ, s. 91, 94, 104, 108, 116.
13  Rembotus Waczenrot de Prat, Henricus Holzapphil, Nicolaus Walhusen - AJ, s. 87, 93, 103.
14  Hartwicus Wydinse - AJ, s. 93.
15  Petrus Theodorici de Wilansdorf - AJ, s. 102.
16  Albertus de Yper - AJ, s. 90.
17  Bertoldus Buning de Grunynk - AJ, s. 99.
18  AJ, s. 90, 93, 94.
19  AJ, s. 90.
20  Johannes comes de Schwarzburg, Henricus comes de Schwarzburg, Henricus comes de Glichen, Johannes de Polenczke, canonicus Misnensis, Jacobus de Malocz, cantor Aiseliensis et canonicus Vlateslauiensis et Vnouiensis - AJ, s. 92, 94.
21  Johannes, episcopus Poznoniensis et dux Opoliensis, Falkenbergensis et Strelicensis - AJ, s. 94.
22  AJ, s. 94.
23  AJ, s. 95, 99, 103.
24  AJ, s. 111.
25  Johannes de Polenczke, canonicus Misnensis, Jacobus de Malocz, cantor Aiselien. et canonicus Vlateslauiensis et Vnouiensis - AJ, s. 94.
26  Johannes Stelzer, canonicus Budyssinensis - AJ, s. 99.
27  Nicolaus frater domus Deuthonicae - Aj, S. 99.
28  AJ, s. 93.
29  AJ, s. 86, 89.
30  AJ, s. 97, 99.
31  AJ, s. 103, 105, 106, 107, 108, 110.
32  AJ, s. 89, 92, 94, 95, 100.
33  AJ, s. 92, 94, 95.
34  AJ, s. 101.
35  AJ, s. 98.
36  AJ, s. 89, 104, 106.
37  AJ, s. 92, 94, 95, 98, 99, 101, 105, 106, 107, 110, 111, 116.
38  AJ, s. 98.
39  AJ, s. 95.
40  AJ, s. 113.
41  AJ, s. 103.
42  AJ, s. 111.
43  AJ, s. 97, 99, 101.
44  Johannes de Linda, pauper nil, pro quo dns. Nicolaus Geuneri rogavit a Johannes Piperis de Strosberg, propter Deum - AJ, s. 95, 116.
45  AJ, s. 101, 103.
46  AJ, s. 94, 112.
47  AJ, s. 92, 116.
48  Johannes, episcopus Poznoniensis et dux Opoliensis, Falkenbergensis et Strelicensis, Simon Bolcz de Peyczen, electus Misnensis - AJ, s. 94, 117.
49  Nicolaus de Walda, Mathias de Trutnaw - ŽS, s. 367, 424.
50  ŽS, s. 453.
51  ŽS, s. 36, 498.
52  Mathias de Trutnaw, baccalarius decretorum Erfordensis - AJ, s. 116.
53  Teodricus Krause de Künsberg, mag. in artibus, Mag. Johannes Hildebrandi de Cruczeburg, Mag. Marcus de Gnezna, Mag. Franciscus de Novo foro AJ, s. 96, 107, 109, 113.
54  ŽS, s. 453.
55  Nicolaus de Walda, Mathias de Trutnaw, Arnoldus Stapel de Gotiswald, Teodoricus Buern de Muhlhausen ŽS, s. 36, 367, 424, 498.